Svět, počínaje třpytivými krystaly sněhu přes tah stěhovavých ptáků, až k zrození dítěte, se skládá z tolika dokonale vytvořených drobných divů, že člověk nemůže dělat nic jiného než čas od času znejistí, aby potom znovu uvěřil, že musí existovat někdo, kdo toto všechno stvořil. Nějaká bytost vyššího řádu, která více vidí a více znamená, než kolik jsme my, obyčejní smrtelníci vůbec schopni pochopit a pojmout. Ale jak můžeme vstoupit do spojení s Bohem? Máme k tomu vůbec právo, respektive máme k dispozici vhodné prostředky?
Bůh ve světě
Odpověď můžeme najít tak, že učiníme zkoušku. Různá náboženství vyznávají různé víry, jak se k Bohu modlit. Už slovo Bůh vyslovují různým způsobem, mají odlišné ceremonie, jiné motlitby. Tento článek se k tomu všemu nechce vyjádřit, nechce zaujmout stanovisko, namísto toho se soustřeďuje výhradně na osobu Boha a na spojení s ním.
Modlit se znamená především hovořit s Bohem, oslovit Boha. Každý den oslovujeme množství lidí: zdravíme je, prosíme, vyjadřujeme jim vděčnost, často ani nečekáme na odpověď. Proč se nám totéž zdá tak těžké, je-li řeč o Stvořiteli? Odpověď je poměrně jednoduchá: protože – alespoň zdánlivě – od něj nedostaneme znamení, že nás vyslyšel. Bůh neodpovídá ani slovem, ani gestem.
Neexistuje člověk, kterému by ze rtů ještě neuklouzlo orodování „Můj Bože!”, ať už pod tíhou problémů nebo z upřímné radosti. Zdá se tedy, mnohem snadněji prosíme spontánně, podvědomě, jako uvědoměle, připraveně. Projevit vděčnost obyčejně zapomínáme i v případě, že toho, o co jsme žádali, se nám hojně dostalo. Samozřejmě, že hovořit k neviditelné, možná ani neexistující bytosti, teatrálně pokleknout a „do vzduchu” šeptat díky, může vypadat pro vnějšího pozorovatele, to se musí uznat, dost žertovně. Jak tedy máme vstoupit do spojení s Bohem, jak ho máme oslovit?
Svět v Bohu
Z výše uvedeného se ukázalo, že obtíže s komunikací s Bohem ne