Raději si ale ověřte, zda dotyčný nebo dotyčná umějí vůbec SMS zprávu otevřít (zvláště to platí pro starší ročníky), jinak byste mohli na odpověď, zda si vás konečně vezme nebo nevezme, čekat další roky.
Starší generace (samozřejmě ne všichni, protože znám mnoho lidí tohoto věku, kteří umějí využívat techniku naplno) umí sice s mobilním telefonem telefonovat (pokud ho nezapomenou v kabelce, na nočním stolku nebo u dřezu), ale neumí otevřít zprávy. Než dané osobě zprávu někdo přečte, může být už většinou všechno úplně jinak. Někteří muži zase naopak SMS otevřít umí, ale neradi píší. Někteří se možná bojí jen gramatických chyb, některé to prostě jen nebaví, ale na SMS zprávy reagují zpětnou zprávou jen v případě, když mu pohrozíte zničením, rozvodem či jinými tragickými událostmi. Přesto je ale na SMS úžasné to, že vás při nich nikdo neslyší, při nudných poradách můžete projevovat své city tisíce kilometrů vzdálenému idolu a svá slova můžete náležitě vybarvit, což by vám při normálním projevu přivodilo ruměnec na tváři.
Mobilní telefon se tak stal nepostradatelným pomocníkem nejen v běžné komunikaci, ale i v našich vztazích. A když už jsme u těch SMS zpráv, vím i o té, která je nám úplně nejbližší. Je to ta, která přichází každý měsíc po výplatě z banky.