V sobotu 4. prosince oslaví svůj svátek Barbora. Toto jméno má svůj původ v Řecku a znamená v překladu cizinka. Právě v tento den by si měly nezadané dívky donést domů větvičku či větvičky třešně nebo višně.
Ačkoliv je tento zvyk původně pohanský, je již po staletí spojován právě s Vánocemi, protože během dvaceti dnů větévky v teplech našich domovů krásně rozkvetou. A co si budeme nalhávat, krása třešňových a višňových květů má své kouzlo i o Vánocích. Jsou symbolem zimního slunovratu, ale i nadcházejícího jara. Po stránce liturgice, vztahují se k příchodu Ježíše Krista, co by nositele nového světla.
A jak se to tedy dělalo? Základ již víme, větvičky by měly obrazit květy do Vánoc. Význam mělo také to, zda si dívka donesla větvičku jednu či jich bylo několik. Jedna větvička, pokud rozkvetla, nesla věštbu, že dívka do roka bude zadaná. Chtěla-li dívka vědět konkrétně, který z mládenců si ji vyvolí, označila větvičky jmény. A podle toho, pod kterým jménem větvička rozkvetla první, ten se měl stát jejím vyvoleným. Tak už víte, kolik větviček bude ve vaší váze?
Kdo se alespoň trochu zajímá o vánoční zvyky a rituály, určitě si vzpomene, že tento den má ještě jiný význam. Ženy, které byly bíle oděny a vybaveny maskami, chodily od stavení ke stavení, každá z nich měla metličku z třešňových větviček a vymetaly z nich nedobrotu a zlo.
Zlobivé děti, o kterých se vědělo, často metličkami byly vyšlehané a ty hodné byly odměněny koláčky a ovocem. Bohužel tento zvyk zapadl v zapomnění a my si ho můžeme připomenout pouze tímto způsobem.
Možná, že máte nějaké vroucí přání a chcete, aby se vám splnilo. Nevíte, jak na to? Chcete radu? My vám ji rádi předáme! Až den svaté Barbory bude u konce, zašeptejte do větví ve váze to své toužebné přání. Traduje se, že tato noc plná magie přání posílí, a to se vyplní. Když nezkusíte, nebudete vědět!