Na jedné návštěvě u své přítelkyně jsem se dohodly, že si uděláme filmový podvečer vzhledem k nepříznivému k počasí. Bylo nevlídno, pršelo, tak jsme si místo procházky připravily nějaké mlsání, uvařily kávičku, v ledničce se chladilo víno. O zásobě filmů na pevné disku jsem věděla, ale prý na mě čeká překvapení. Název filmu zněl Lucy. Vzhledem k tomu, že má odpověď byla negativní, byl to jasný výběr.
Obsah filmu zde vyprávět nebudu, ale vřele ho doporučuji shlédnout. Přesto, že film je sci-fi, působil na mě neskutečnou možností blízké reality. Ztráta emocí, současné využívání jen mizivé části potenciálu lidského mozku a výsledkem byl pro mne pocit prázdnoty. A současně se dostavil i pocit obavy či možná až obrovského strachu. Co nevím? A mohu to vědět? Co brání tomuto poznání?
Po skončení filmu jsem byla „vedle sebe“. Měla jsem smíšené pocity a začaly jsme si povídat o tom, kde tvůrci takových filmů berou náměty, nápady. Je závěr tohoto filmu realistický nebo je to jen jedna z možností? Kde se vůbec vzal nápad, že události a okolnosti ve filmu dovedou hlavní hrdinku tam, kde se ocitla? Ví někdo na světě víc, než ostatní? Je někde zdroj takových informací? Nebo je to jen bujná fantazie autora námětu?
Samozřejmě, že jsem viděla filmy Avatar, Matrix, ze starších titulů vyberu Vodní svět, Šílený Max a také Terminátor a na názvy dalších si zrovna nyní nevzpomenu. Přes to, že to možná nejsou zrovna umělecké kousky, pro mne mají společného jmenovatele. Drancování přírody, zneužívání lidí, manipulace, bezohlednost, násilí, i když se v každém z nich našel ten kladný hrdina. A to jen pro hromadění bohatství a touhu po moci.
Jako člověk, který přišel na svět ještě v minulém století, se vztahem k přírodě, kterou denně obdivuje za její dechberoucí tvorbu, neúnavnou sílu sebeobnovy, poskytování všeho, co člověk potřebuje přes jeho často velmi devastující chování, jsem si ani na moment nedokázala připustit, že by něco takového mohlo přijít. Je čas se probudit, nemyslíte? ☺