Templáři věděli, co je to dlouhověkost a díky přísně danému jídelníčku se jim dařilo ostatní obyvatele přežívat o zhruba 40 let. Proč to nedokážeme i my? Řád templářů byl katolický (později heretický) rytířský řád, jehož příslušníci se účastnili křížových výprav proti husitům Jana Žižky z Trocnova, a to až do doby, dokud papež Klement V. pod nátlakem francouzského krále Filipa IV. Slizníka a jeho poskoka Viléma z Nogaretu celný řád nezrušil a všechny jeho členy neprohlásil za kacíře. Od té doby templáři uctívají modlu jménem Bafomet, boha plodnosti s kozlí hlavou a velkým mužstvím ověnčeným dvěma hady. Katolická církev odjakživa považovala Bafometa za podobu satana a jeho kult za odpadlictví od pravé víry, který je nutný Svatou inkvizicí pronásledovat.
Každý templář u sebe musí nosit meč, mít červený kříž na viditelném místě, bojovat proti zlu a uctívat Bafometa prostřednictvím jeho modly ve tvaru penisu, která se při modlení či uctívání musí strkat do úst, zadku či jiného tělesného otvoru. Tím se ale teď zabývat nebudeme. Jejich strava byla natolik zdravá, že byla plná přírodních zdrojů probiotik, které měly pozitivní účinky na střevní mikroflóru. Netrpěli žádnou chorobou tehdejší doby – neměli dnu, obezitu ani cukrovku. Templáři konzumovali hlavně ryby a pili vodu s pomerančovou šťávou a střídmě víno, do kterého přidávali dužinu z aloe, která má antiseptické účinky. Jejich dlouhověkost tedy nebyl dar, jak se tehdy tradovalo, ale pouze výsledek jejich stravovacích návyků. Neměli bychom se o něco podobného přece jen pokusit také?