Můžeme ji ještě chápat jako kreativní hudbu sfér, která dává vše do pohybu. Lidská mysl může pochopit jen to, co je v mezích mezi nezměřitelně malým a nezměřitelně velkým. Tedy jen to, co existuje po svém provedení v bytí a než přestane existovat. Hledání původu a podstaty nějaké věci končí zřejmě v duševnu. Hranice materiálního světa jsou současně i hranicemi naší schopnosti rozumět něčemu v našich myslích.
Většinou se hovoří o jedné energii, tzv. univerzální, všudypřítomné a vše prostupující. Nyní se ji snažíme vědomě kontrolovat a ovládnout. Ve zdroji starých moudrostí, v indické Hindu filozofii se hovoří o práně, která se objevuje v nesčetných formách a prostupuje všechny druhy hmoty. Řídí lidský organismus a může se asimulovat ze vzduchu, vody a potravy. Má se za to, že se takto získaná energie nejen přelévá a dělí v organismu z jednoho energetického centra do druhého, ale může se i vyzařovat do okolí, tedy i zaměřit na jiné osoby. Ve filosofii starých Číňanů se říká, že vše je energie – nebe, země, člověk, duše. Tuto energii pojmenovali jako či.
Je pravda, že dávní mudrcové neměli k dispozici takový velký fond poznání, jaký má dnes současná věda, ale tuto energii znali zcela jasně a uměli ji s jistotou používat.
V DNEŠNÍ DOBĚ MODERNÍ VĚDA NEPOPÍRÁ EXISTENCI URČITÉHO DRUHU „PRAENERGIE“. DOKONCE TVRDÍ, ŽE VYTVÁŘENÍ HMOTY A UDRŽOVÁNÍ ŽIVOTA BEZ NÍ JE NEPŘEDSTAVITELNÉ.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!