Nedalo se nic dělat, vybrala jsem si bydlení a čekalo mě stěhování. V tu dobu jsem už ale byla jako bez duše, dělala jsem jen naučené věci jako robot, tělo mě bolelo, přestal mi těšit i původně dobrý pocit z nového bytu. Když mě v tu dobu viděla moje kamarádka, úplně se zhrozila. Bylo ale dobře, že jsem ji potkala. Zašli jsme společně na kávu a ona mi začala vyprávět o tom, jak si ona „dobíjí baterky“. Svěřila se, že ke všemu používá mandaly. V tu dobu mi slovo mandala nic neříkalo, ale pozorně jsem ji poslouchala. Když se rozpovídala, že si s pomocí mandal vyčistila i byt, napadlo mě, že to zkusím také. A od té doby jsem se začala o mandaly soustavně zajímat.
Nešlo sice všechno tak hladce, jak jsem si představovala. Přidaly se ženské potíže, úklid jsem musela ukončit, protože jediné, co jsem v té době ve svém novém domově stíhala, byl spánek. Prostředí v baru také není zrovna tím, co by přinášelo harmonizaci. Zakouřené prostředí, hlučné projevy hostů – to všechno jsem musela ustát. Navíc jsem k alkoholu nikdy netíhla, nedám si ani sklenku vína, prostě mi nechutná. To se ale nedalo říci o těch, kteří bar navštěvovali. Neodsuzuji je, přišli se pobavit, čehož já jsem v tu dobu už vůbec nebyla schopna. V té době jsem si prvně koupila knihu, kterou mám schovanou dodnes. Ano, je to kniha o mandalách a díky ní se začal postupně měnit i můj život.
Mandala se dá využít pro získání energie, léčení, relaxaci, zklidnění, anebo pro přilákání andělů či pro harmonizaci místnosti. Chtěla jsem dosáhnout vnitřního míru, který mi pomůže s nalezením té pravé cesty. A právě toto moje očekávání mandaly splnily. Mimochodem, všimli jste si, že se mandaly objevují v arbitráži oken kostelů a chrámů? Buddhistické mandaly totiž vytvářejí mnichům předlohu pro jejich vizualizaci.
Chtěla jsem začít především u sebe, proto jsem začala mandaly malovat s pomocí automatické kresby. Hned první mandala přinesla výsledek – radost z dokončené práce. Podařilo se mi ponořit se do meditativního způsobu kresby a začala jsem lépe chápat sama sebe. Věřím, že právě díky těmto obrázkům jsem dospěla k závěru, že je potřeba práci změnit a dodržovat v životě nějaký řád, který mi bude vyhovovat. To všechno už mám za sebou. Nyní jsem daleko spokojenější a zdravotní problémy ustoupily. Vnitřně nějak cítím, že jen „číhají“, jestli jim dám zase šanci a oslabí se moje imunita, aby mě mohly nepříjemně překvapit. Ale já jim tu šanci už dát nechci a nedám. Stejně, jako jsem se naučila pracovat s mandalou, to už umím i sama se sebou. A to je přece něco, co si člověk s sebou nese až do konce života.