Lidská kůže je největším orgánem lidského těla a má mnoho funkcí. Mezi ty nejvýraznější patří funkce ochranná. Bohužel, kůže bývá indikátorem problémů vnitřních orgánů, často se na ní projevuje kvalita a složení stravy, pitný režim. Je třeba mít na paměti, že kůže, pokud se nepoškodí mechanicky, sama od sebe neonemocní. Pokud se použijí léčiva s použitím zevním, vždy řeší v podstatě již následek nemoci. Kromě toho, že jsem kdysi slyšela, že jedině pásový opar má svůj původ uvnitř těla, tak žádné jiné kožní onemocnění s vnitřními orgány, natož psychosomatikou, spojována nebyla. Avšak je tomu tak u všech projevů na kůži.
Již zmíněný pásový opar. Medicína ho vidí jako virové onemocnění. Virus, který ho „vyrobí“, má na svědomí též plané neštovice. To znamená, že u lidí, kteří prodělali tuto nemoc, je vyšší pravděpodobnost výskytu pásového oparu. A já připomínám, že naše tělo může být napadeno jen tehdy, pokud je oslabené. Pásový opar dostal svůj název proto, že se často tvoří kolem celé určité části těla. Různá místa jeho výskytu souvisí s tím, který orgán je právě v disharmonii. Dříve lékaři dokázali diagnostikovat pohmatem vnitřní problém projevující se kůží, tato metoda sahá až do dob antiky. Psychický aspekt tohoto onemocnění tkví v tom, že dotyčného „něco pálí“, ale má strach se tomu postavit. Určitá situace, která se člověku jeví jako problémová, neustále ovlivňuje nervovou soustavu, a proto i výskyt a vývoj oparu na kůži. Pokud se pásový opar ukáže, věnujte pozornost jeho umístění.
Různé druhy ekzémů mají souvislost se strachem o sebe samého. Většinou si tyto nemoci nesou lidé od dětství. Příčinami bývají především situace, které prožili postižení již v lůně matky. Jde o to, že stresové situace dítě cítí a samozřejmě veškeré emoce zapisuje do své buněčné paměti. U malých dětí a miminek bývají často ekzémy spojené s alergiemi na cokoliv a astmatem.
V dnešní době je též velmi problematická léčba lupénky. Lupénka je dosti vážným kožním onemocněním vyvolávajícím opravdu velmi nepříjemné stavy, ale i psychosomaticky bych ji zařadila mezi velmi náročné na řešení. Jedinec s tímto postižením se totiž necítí dobře ve své kůži a nejraději by ji svlékl. Jde o to, že tito lidé se cítí neuznávánými a velmi se bojí toho, že budou odmítáni.
Nakonec i různé výrůstky či takzvaná znaménka se člověku na kůži netvoří jen tak. Jsou projevem toho, že sám sebe nedokáže vidět krásným. Zde je třeba i rozhodnutí pro osobní rozvoj a posun vpřed nikoli lpění na minulosti. Ostatně už jen rozhodnutí samo cokoliv řešit je krokem vpřed!