Donedávna šlo v naší společnosti především o výkon, vzhled, peníze a dokonalost. Pořád je samozřejmě mnoho lidí, kteří tak život vnímají, ale uplynulé dva roky většinu z nás postupně mění. Proměňují se nám hodnoty, uvědomujeme si, že je potřeba ochraňovat jak vlastní zdraví, tak i životní prostředí a vzájemné vztahy. Současná situace nás také učí proměně vnímání života. Každá krize poskytuje obrovskou možnost návratu k hlubšímu smyslu života a spokojenosti.
Společné stárnutí
Naše společnost postupně dospívá, a každý z nás pomalu a jistě stárne. Je to fakt, se kterým je potřeba se postupně smířit, pokud chceme žít šťastně. I když se snažíme stárnutí zastavit, platíme horentní sumy za nejlepší kosmetiku nebo nejrůznější zázračné potravinové doplňky, přirozeným cyklům neporučíme. Je to smutné? Někdy ano. Můžeme cítit lítost, zklamání, bolest, nebo se učíme sebelásce, i když si připadáme nedokonalí. To vše jsou přirozené pocity, které doprovází proces vyrovnání se s vlastním stárnutím. Nejsme v tom sami, a to je nadějné.
Výhody stárnutí
Můžeme si uvědomovat i výhody stárnutí, což je velmi nápomocné. Snad se cítíme o něco klidnější, než když jsme byli mladší. Neřešíme maličkosti, které nás dříve trápily. Život nás svými zkouškami vycvičil k větší odvaze a síle. Máme bohatší zkušenosti, ze kterých můžeme čerpat. Často jsme bohužel nepoučitelní, ale občas se nám podaří se z vlastních omylů i ponaučit. Jsme zodpovědnější, a zároveň se možná nebereme tak vážně, dokážeme se i sami sobě zasmát. Všímáme si sice nových vrásek, povislejších svalů, slabších vlasů a různých bolestí, ale zároveň vnímáme větší nadhled, pokoru a soucit. Nebo se o to alespoň můžeme společně snažit.
Pocity a péče
Cítíte se nedokonalí? Vnímáte, že vypadáte jinak než dřív? Nedokážete a ani nechcete přijmout další a další vrásky nebo kulatější obličej či bříško? Nevíte, jak se s podobnými pocity vyrovnat a máte špatnou náladu? Vězte, že v tom nejste sami. Pokud opravdu cítíte nespokojenost s tím, jak vypadáte a jaké máte pocity, zkuste pro sebe něco hezkého udělat. I když si myslíte, že si to nezasloužíte. O to víc sebepéči a lásku potřebujete.
Jak na to?
Pokusme se trochu upravit a opečovat, přistupovat ke svému tělu a psychice jinak než doposud. Nebo naopak, pokud jsme až příliš zaměření na krásu, zkusme se v tom trochu uvolnit. Nemusíme platit za drahé krémy a masky na obličej, nebo zeštíhlující kosmetiku. Stačí vpustit do života trochu více pohybu a smíchu – i když není čemu se smát a jsme možná často smutní. A pokud smích nepřichází, což je pochopitelné, pojďme třeba ven na delší procházku. I když se nám nechce. Možná cestou potkáme první známky jara, potěší nás sluníčko, nebo někdo milý, kdo s námi cestou promluví. Můžeme jít sami, nebo s někým blízkým. Lepší nálada pak přijde sama – už jen díky vyplavenému endorfinu.
Stromy, rostliny ani zvířata neřeší, že stárnou. Zkusme se od nich učit. I když někdy proces smíření trvá roky, má smysl na něm pracovat. Otevře se pak nový obzor vnímání sebe a světa. Osvobození, že i v nedokonalosti se můžeme ocenit a užívat si život. Cítit lásku k sobě a okolí. Potěšit se malým dárkem…
A co já? Upřímně – nechce se mi, ale půjdu po obědě na procházku. Třeba se tam potkáme…