První ovocný den prožijeme ještě s klidem. Na druhý den jsou u této diety předepsány pouze mléčné výrobky, které nám večer polezou i ušima. Třetí den jsou kašičky a blinkat se nám bude chtít už jen při pohledu na ně. Konečně nastane úplněk, kdy nám dieta povoluje pouze vodu. Zatneme zuby a vydržíme. Další den strávíme pochůzkami na toaletu a při představě, že bychom měly absolvovat všechno znova jen v opačném pořadí, zajdeme do cukrárny a koupíme si dort. Organismus dostane šok a přibere okamžitě dva kilogramy.
Po pár dnech začneme s oddělenou stravou. V den rostlinek se nám zdá o krvavém bifteku a v živočišný den bychom si daly k salámu chleba, až bychom plakaly. Nejdříve si zkoušíme jenom ďobnout, ale znenadání zjistíme, že je pár krajíců v našem žaludku. Dieta je v háji a my to víme. Máme na sebe vztek a pokud kolegyně pronese něco o tom, že může jíst co chce a nikdy nepřibere, daly bychom jí nejraději facku.
Za trest si naordinujeme posilovnu. Chytnou nás záda, poležíme si v posteli a kolegyně, která může jíst co chce, nám přinese rakvičky se šlehačkou. Nejraději bychom je rozšlapaly, ale úporná bolest nám to nedovolí a tak je raději sníme.
Po uzdravení zaběhneme do butiku, ze kterého ale zase rychle vyběhneme, protože velikostně je v nich všechno do velikosti „M“. Budiž nám ale útěchou, že tento problém řeší tisíce žen. Pokud nebudeme vydávat více energie než přijímáme, žádná zaručená dieta nám prostě nepomůže.