Téma tohoto problému mi oživila má přítelkyně. Volala mi celá nešťastná, že má nějakou krizi a chtěla si povídat. A tak jsem ji vyslechla. Nakonec na mě vybafla, že má rozdělanou půlku bytu a nemůže to dotáhnout. A co hůř, že jí bolí zápěstí. Musela mě v tu chvíli nenávidět, protože já se začala smát. Víte, většina z lidí má potřebu vše zkusit, sáhnout si, aby se utvrdil v tom, že „něco“ tak je. I já jsem taková. Tedy spíš jsem taková byla. A také přibývá počet lidí, kteří mají v poslední době potíže s karpálními tunely.
Zápěstí je kloub, který umožňuje se pohybovat našim dlaním s prsty v podstatě dokola. Je potřebný. A je též celkem dost ohrožovaný lidskou činností. Jeho úrazy bývají velmi nebezpečné s vážnými následky. Příčina syndromu karpálního tunelu je dávána za vinu především práci s počítačem. Jak je tedy možné, že žena, která pracuje u stroje, tudíž provádí fyzickou práci, může tímto syndromem trpět? No, jsem toho názoru, že je v podstatě úplně jedno, jakou diagnózu lékař stanoví. Pokud tedy v tuto chvíli vynecháme úraz.
Díky pohyblivosti tohoto kloubu nás může v první řadě napadnout souvislost s flexibilitou počínání. Především při rozhodování. Totiž z obavy, že bychom se mohli mýlit, tak raději nepoužijeme své ruce k naplnění našich tužeb a splnění cílů. A pracujeme a používáme ruce k takovým pracím, abychom ukázali svou hodnotu. Navíc tento člověk má na sebe obrovské nároky a mohou ho napadat domněnky, že si nezaslouží zajímavou práci, která ho bude uspokojovat. Také je třeba vzít v potaz, na které ruce se problém ukázal. Pravá ruka ukazuje na schopnost dávat a levá ruka na schopnost brát.
Ne vždy je třeba hned nechat chirurga použít skalpel. Než k tomuto úkonu svolíte, zamyslete se nad vlastním životem, nad tím, zda práce, kterou děláte, byste neměli přenechat někomu jinému, a sami se začít zajímat o své největší talenty, nadání a touhy.