Foukal silný vítr a ani nepřítele by do takového počasí nevyhnal. Být v černočerné tmě sám v lese je výzvou pro mnohé z nás. Přesto se muž rozhodl, že do lesa vkročí. Zaslechl totiž, že kdesi hluboko je poklad, který je ukrytý v podlaze starého domku. Měl ohořelou mapu od svého pradědečka, který ji zase zdědil po svých dávných předcích. Z otce na syna se dědilo ono tajemné poselství, a tak se muž rozhodl v něm pokračovat. Měl sice zpočátku obavy, ale nakonec se svému strachu postavil.
Poklad v hlubokém lese
Zarostlý muž šel a šel, ve dne v noci, vysílený z dlouhé cesty. Najednou se před ním objevila mechem porostlá stará chalupa. Komínem prolétla meluzína, lekl se toho táhlého hvízdnutí, protože jinak bylo v lese až mrtvolné ticho. Těžce se mu dýchalo, neměl nic k pití a hlad mu svíral žaludek. Sotva dolezl ke ztrouchnivělým vrátkům, zavrzaly, a když se odvážlivec prokousal hustým křovím, už byl u dveří. Najednou se samy ve vteřině otevřely a zazubila se na něj malá stařena s šedými vlasy pod režnou kapucí.
Překvapení v kartách
Seděli u ohně, venku hustě pršelo, a muž se hřál, v rukou ucháč s bylinným čajem. Doposud mlčeli, babička si jen pod vousy mumlala prazvláštní zaříkávadlo. „Brzy zemřeš“, sdělila mu náhle skřehotavým hlasem, když se zadívala do otrhaných karet. Muž se lekl a nevěděl, jak má reagovat. V tu chvíli projel domem obrovský blesk, žena se ďábelsky zachechtala a muž se ocitl v obrovském žáru, který bolel až do morku kostí. Cítil obrovské zoufalství a strach, svaly mu ztuhly v křeči a poslední co cítil, byl pach škvařené kůže a vlasů…
Zemřeš, než se narodíš
Najednou se ale probral. Jak je to možné? Je na jiném břehu? Vždyť shořel jako bájný Fénix – a s překvapením se také znovu narodil. Proč? Co se mu vlastně stalo? Chalupa zmizela. Ocitl se na tom samém místě, bylo těsně před rozbřeskem. Z větví vzrostlých stromů visely cáry staletých lišejníků. Přesto se cítil příjemně, i když tu byl sám a netušil, co se v příštích chvílích může udát. Nová tráva a byliny kolem něj rašily s takovou chutí, že i pouhý pohled na ně člověku dával naději.
Nový život
Celé tělo ho ještě bolelo, svaly se postupně vzpamatovávaly. Začal se pomalu protahovat a po chvíli si všiml malého jezírka mezi stromy. Rozvážně se k němu plížil, lákalo ho, skoro jej volalo. Voda v něm byla zázračná, tak neuvěřitelně živá a krásná. Opláchl si obličej a když se osmělil, skočil do nekonečné tůňky – byl totiž celou dobu nahatý. Když se očistil od všech starých ran a vyškrábal se na břeh, náhodou zahlédl svůj obličej v zrcadle průzračné vody. Poznal sám sebe. Proto nejdřív musel trpět, najít svůj vnitřní poklad, zemřít a znovu se narodit. Proč? Muž se totiž zbavil svého strachu a dozrál…