Ačkoliv se tělo a duše zdá být dvěmi různými věcmi, po velkou část života jsou spojeny a působí na sebe, individuální vývoj každé z nich závisí i od vývoje té druhé.
Úrovně světa
Vývoj světa, vesmíru lze rozdělit na tři úrovně. Na nejvyšší, božské úrovni působí, tvoří a panuje sám jediný Bůh. Na prostřední úrovni se lze setkat s takovými bytostmi, které jsou zároveň božské i lidské. Existovali už i před stvořením světa, avšak k tomu, aby se mohli stát skutečnými božskými bytostmi musí ještě překonat spoustu lidského utrpení. Na třetí, nejnižší úrovni se nacházejí světské živé bytosti a minerály.
Vůle žít, tvůrčí touha je přítomna ve všech živých bytostech, jak v těch nižšího řádu, tak v těch, které stojí nad nimi. Tato touha pracuje v rostlinách, když začínají klíčit, ve zvířatech, když se rozmnožují, aby znovu stvořily samy sebe a v i lidech, když tvoří něco nového – například budují, staví, píší, komponují hudbu.
Porovnání duše zvířete a člověka
Častou otázkou je, mohl-li být někdo v předcházejícím životě nějakým zvířetem, respektive mohou-li se duše zvířat znovu zrodit? Nuž, ne, to není možné. Bytosti na nižších úrovních – počítaje sem nerosty, kameny, rostliny a zvířata – mají taktéž určitý druh duše, ale patří mezi takzvané „skupinové duše”.
Každé zvíře má během svého života duši, tato duše se však v okamžiku jeho smrti naplní, dále se nevyvíjí, ale vrátí se k ostatním skupinovým duším. V zájmu snadnějšího porozumění to lze demonstrovat na příkladu vědra vody, ze kterého lze naplnit velké množství sklenic čistou vodou. Tak i skupinové duše mohou současně, v tutéž dobu být duší mnohých různých zvířat.
Duše člověka zaujímá oproti duši zvířat vyšší místo, neboť je schopna „tvořit”, byť ne v tom božském smyslu. Proto lidská duše dostává božskou sílu k tomu, aby se stala osobností, egem, to znamená změnila se na „já”. Stejnou mírou se podílí na pozemských a