Je třeba si říci, že v tento den se církev modlí za všechny zemřelé a samozřejmě tak i všichni věřící činí totéž. Tento liturgický den však zakořenil víceméně celoplošně, a tak i vlastně nevěřící ve dnech na přelomu října a listopadu navštěvují místa posledního odpočinku svých blízkých.
Stejně jako mnohé jiné křesťanské svátky pochází i tento z tzv. pohanského svátku, který byl nahrazen církevním, v tomto případě keltského, který se jmenoval Samheim. Pro Kelty byl tento svátek znakem zakončení roku. Byla zakořeněna víra, že v době, kdy končí vládu měsíc říjen a ujímá se jí listopad, mohou živí lidé navštívit a rozhlédnout se v podsvětí, a mrtví zase přicházejí zpět na svět. To, že významným znakem tohoto dne je oheň v jakékoliv podobě, spojuje oslavu těchto dnů Kelty se Slovany. Oheň má totiž význam očisty a také ochrany před zlými duchy.
Historie církevního svátku dne zesnulých sahá do 10. století našeho letopočtu ve snaze potlačit pohanský svátek a nahradit ho. Což se zřejmě podařilo. Ale i ten má celkem zajímavý příběh. Památka zesnulých, coby liturgický den, se stal svátkem katolickým ve 12. století. Avšak rozšířen, a to pouze na západní církev, kdy byly uznány papežem tři mše pro tento den, až ve století třináctém. Významnější změna nastala až v roce 1915, kdy tehdy vládnoucí hlava katolické církve povolila tento zvyk veškeré církvi. A důvod byl více než pragmatický. Byl to totiž jeden z válečných roků, kdy umíralo nesmírné množství lidí a lidé provázeli v průvodech své zemřelé na hřbitovy.
Se vzpomínkou na všechny, kteří odešli z tohoto světa, je spojeno mnoho tradic, některé však již dnes budete mít problém vidět, natož zažít. Naprosto běžný je oheň v podobě zapálené svíčky nebo květinový dar. Určitě se můžete zúčastnit bohoslužby nebo mše v kostelích nebo kaplích, ale také u hřbitovních křížů. Avšak setkat se v tento den s koledníky, vidět pečivo ve tvaru kostí bude možné asi velmi ojediněle. A kde se ještě dodržuje tradice dát do lampy máslo, aby si duše, která v tento den přišla na svět odpočinout si z očistce, mohla namazat své spáleniny?
Určitě je to s tradicemi vzpomínky na drahé zesnulé asi takto: jiný kraj – jiný mrav. A tak je to téměř se vším po celou lidskou historii. Nakonec v anglosaských zemích mají úplně jiné zvyky a jejich prvky se objevují od určité doby i v českých zemích. Svátku se říká Halloween a nejvýraznějším znakem je vydlabaná dýně v podobě různých masek, které můžeme vidět v četných českých zahradách, na parapetech či schodištích.