Čím začneme? První mě napadla soška Frantíka ve Františkových Lázních. Historie léčivých vod západní výspy českých zemí sahá až do 15. století a město s názvem, který nese dodnes, vzniklo v roce 1793. A jak dostal své jméno? Založil ho František I. Lázně navštěvovaly známé osobnosti jako Goethe, Beethoven či Nobel a také přivítaly výrazné postavy české kultury - Němcová, Neruda či Palacký. Symbolem těchto nádherných českých lázní je soška malého chlapce sedícího na kouli držíce rybu. Dle legendy, která je však dle zdrojů smyšlená, každá žena, která se dotkne palce levé nohy, otěhotní. Tudíž toužíte-li, dámy, po miminku, rozhodně se vypravte do slavných Františkových Lázní. V lázeňském parku sice najdete tuto sošku, nicméně jistě dáte přednost jejímu originálu nacházejícímu se v městském muzeu, ve kterém si můžete rozšířit kulturní přehled.
Přeneseme se do hlavního města, na náměstí Republiky. Téma studnice přání je sice známo spíše v legendách, pověstech a pohádkách arabského světa, přesto i česká Praha také jednu takovou má. A to ve dvoře kostela svatého Josefa, který je spíše velmi prostého zjevu. Byl založen v roce 1630 a ozdoben sochami sv. Judy Tadeáše ve společnosti dvou andělů. Kostel nedisponuje žádnou studnou, ale studnicí přání je nazýváno právě jmenované sousoší. Kdo se pomodlí, poprosí Judu Tadeáše o splnění přání, dotkne se kamene, z nějž jsou sochy vysochány, tomu se přání splní. Pokud se rozhodnete poprosit tohoto svatého muže o splnění vašeho přání, doporučujeme vám ještě v objektu na místě tomu určeném zapálit svíčku. Tím můžete zvýšit své šance. Navíc si zde můžete přečíst i potvrzení již splněných přání.
Sázavský klášter má velmi bohatou historii a je významnou českou památkou. Jeho doložená historie sahá až ke knížeti Oldřichovi, což je asi 11. století. Údajně se zde nalézá unikátní zobrazení Sázavské madony, která kárá svého syna Ježíše. Nejznámější pověst o tom, jak dosáhnout splnění přání je tato: Na třech stranách zvonice tohoto kláštera je vždy v jedné cihle vytesána hvězda. Najde-li se někdo, kdo všechny tři nalezne, jeho tajné přání bude splněno.
V západních Čechách, na plzeňském náměstí stojí kostel - katedrála nesoucí jméno svatého Bartoloměje. Její součástí je tepaná mříž, která je zdobena hlavičkami andílků. A představte si, že jeden z nich je již k nepoznání. Připomíná spíše kus navařeného kovu. Jeho přezdívky – Vošáhlo nebo Ošahánek hovoří za vše. Na hlavičku andílka si totiž lidé sahali dle dochovaných informací již v 18. století a činí tak dodnes. Pohladit, sáhnout nebo na něm spočinout na chvilku dlaní a vroucně si něco přát. Je-li přání v souladu s dobrými úmysly, vyplní se. K tomuto drobnému obličejíku, dnes již k nepoznání, se pojí dvě legendy. Na rozdíl od ostatních hlaviček, které jsou duté, je hlavička Ošahánka plná. Kdo ví, co se v ní může skrývat? Prý jde o jakési relikvie, které vyzařují pozitivní energii. To se však zřejmě nikdy nikdo nedoví z obavy, že schopnost plnit přání by mohl andílek ztratit. A druhá tradovaná pověst je o tom, že v den, kdy vstoupil do svazku manželského mistr kat, on sám nesměl vstoupit na posvěcenou půdu, a tudíž čekal, až bude obřad vykonán v zastoupení. Čekal právě u kované mříže, dotýkajíce se obličejíku jednoho z andílků. A vzhledem k nadpřirozeným schopnostem čarodějným onoho kata v tu chvíli část jeho daru přešla právě na malého andílka.
Toto je jen malá ukázka síly rčení „věř a víra tvá tě uzdraví“. Protože i síla, která do člověka přejde na takovýchto místech, mu pomůže najít jeho vlastní vnitřní sílu a podpoří ji.