Všechno, včetně klobouku, tvořilo dojem gumového oděvu. Podivnou bytost na kusy roztrhali hlídací psi z nedaleké farmy. Chlapci viděli její červenou krev a vnitřní orgány, které se napohled vůbec nelišily od lidských.
V roce 1824 viděli v Kanadě vstoupit zelenou bytost do létajícího stroje a odstartovat. Zelené postavičky a UFO zpozorovali lidé i v zimě roku 1944 až 1945 na Novém Zélandě. V roce 1948 dva svědci spatřili v Tasmánii skupinu malých zelených mužíčků, kteří seděli na boku létajícího objektu a zpívali nějakou písničku, nedokázali však říct, v jaké řeči. Většina zpráv pochází z let 1950 až 1980. Vyprávění svědků z různých částí světa se neobyčejně často shoduje, především v popisování detailů, které tisk neuvedl. Příkladem je následující událost: V srpnu 1956 ve španělské vesničce Badajoz skupina dvaceti dětí a deseti mužů viděla neidentifikovatelný objekt, který se vznášel ve výšce tří metrů nad zemí ve vzdálenosti zhruba 46 metrů od nich. Běželi směrem k objektu a mávali na dvě osoby, které v něm viděli. Než k němu ale doběhli, objekt odletěl. Stačili si pouze důkladně prohlédnout hlavy a ramena členů posádky – měli zelenou pokožku.
Bytosti v zeleném vidělo příliš mnoho lidí, aby to bylo možné považovat za výsledek nějakého omylu. Někteří svědci si nejsou jisti, zda jsou zelení mužíčci nazí, nebo oblečení. Přiléhavé oblečení je společným prvkem téměř všech zpráv. Možná svědci jako zelené oblečení vnímali jen to, co bylo pouhou pokožkou.