Vzpomíná, jak ležel na nemocničním lůžku, přístroj na monitorování srdce příjemně bzučel a on plul neznámo kam. Cítil, že překračuje hranice vlastního těla. Byl před ním dlouhý bílý tunel a on plul šťastně dál. Najednou uviděl záblesk, světelnou kouli. Chtěl se jí dotknout, ale jakýsi hlas mu přikázal, aby se vrátil. Udělal to velmi nerad. Na kraji tunelu spatřil Matěje, svého tříletého syna. Tehdy pocítil, jak se kolem jeho krku něco omotává. Vzbudil se na jednotce intenzivní péče. Pochopil, že je jeho život cenný dar.
Výpravy na druhou stranu ale nejsou pokaždé jen příjemné. Lidé, kteří spáchali sebevraždu, měli nepříjemné zážitky. Šedesátiletá žena, nemocná na rakovinu, neopustila svoje tělo dobrovolně. Byla z něj vytlačená. Ocitla se v zarážející studené chodbě. Neměla tělo, ale přesto se třásla. Někdo jí ale řekl, že když se tak bojí, má se ještě vrátit. Od operace této ženy uplynulo už více jak deset let a ona stále žije.