Suzane měla přítele, který byl vyhlášeným lékařem po celé Americe. Sjížděli se za ním pacienti z dalekého okolí, protože byl pro ně modlou a zároveň léčitelem. Nehledal jenom tělo, ale i duši. Veškeré umění, které používal navíc, ho naučil šaman z africké buše. Kdysi se rozhodl pomáhat právě tam a spolu s místním šamanem zápasili jak s malárií, tak s tyfem či žloutenkou. Oba se od sebe několik let učili a výsledky obou začaly přesahovat výsledky dosavadní vědy.
Suzane trpěla leukémií a zdálo se, že svůj boj pomalu prohrávala. Její přítel se ale nechastěl vzdát a rozhodl se, že ji odveze do Afriky. Protože nebyl čas na dlouhé přemýšlení, objednal letenky a vyrazili. V Africe zanechal Suzane s tím, že se co nejdříve vrátí a že ji předává do nejlepších rukou, které zná.
Suzane ale chřadla dál. Jednoho dne cítila, že duše opouští její tělo a ona pomalu odchází do světa mrtvých. Šaman byl ale klidný a nespouštěl z ní oči. Když Suzane za mnoho dní znovu procitla, měla slzy na krajíčku. Cítila se tak dobře, jako nikdy předtím. Jenom její tělo bylo jiné a nápadně se podobalo domorodým ženám. Když se pro ni její přítel vrátil, nestačil se divit.
Později, když si na její podobu zvykl, ji nechal udělat testy v nejlepší nemocnici, která byla na dosah. Veškeré výsledky byly negativní. Problém nastal až ve chvíli, kdy Suzane s původním pasem nechtěly úřady vpustit zpátky do Ameriky. Trvalo dalších několik dní, než se vše alespoň trochu vysvětlilo a dostala nové doklady. Doma ji nikdo nepoznal, ale to vůbec nebylo to nejdůležitější. Oba věděli, komu a za co něco dluží. Stěhování duší do jiných těl je zatím vědecky nemožné. Pouze ale vědecky. Suzane a její přítel o tom vědí své.