„Doběhni si k Čajkinovým, jejich vnučka ti takové i jiné kruhy nadělá,“ poradil mu asi osmdesátiletý muž. Za nějaký čas oblast molebských lesů dostala neformální statut geoanormální zóny, nazvané M-ský trojúhelník. Informace o zvláštních schopnostech Čajkinovy vnučky se začaly šířit krajem.
„Podivné chování se u vnučky objevilo, když jí bylo deset let,“ vypravoval pak Čajkin. „Šli jsme společně v zimě do lesa sbírat zmrzlou kalinu. Najednou jsem zpozoroval dva ledové kruhy, vytlačené do kyprého sněhu. Zeptal jsem se Máši, co to má znamenat. Čistý, netknutý sníh se začal vařit jako máslo na rozpálené pánvi a utvářel velký kruh. Objevil se kruh s pevným a pružným ledovým povrchem. A hned druhý, třetí, čtvrtý… Vnučka řekla, že když na něco myslí, stane se to. Dívka pak přiznala, že umí vyvolat i sníh nebo kroupy, ale musí u toho být „cvrčci“.
Další rok poté, co děda zjistil mimořádné schopnosti u vnučky, vyprávěla, jak se jí na pionýrském táboře, když ležela s angínou, zjevily tři děti, mlčenlivé a divné. Aby jí zbavily angíny, zmrazily jí nohy, do každého prstu zapíchly jehlu a zmizely. Své výjimečné schopnosti po této události nejdříve tajila, protože se bála.
Děda vzal Mášu na rentgen a skutečně se potvrdilo, že má v nohách jehly. Chirurg se je pokusil vytáhnout, ale vypadalo to, jako by byly vrostlé do nervových zakončení prstů a vyndat je by znamenalo Mášu ochromit. Dnes je z Máši úspěšný biofyzik.