„Jednou naše skupina nocovala v Karelské šíji na úzkém poloostrově zasahujícím do mrtvého jezera,“ vyprávěl Jurij, který Karelsko prochodil jako turista. „Uprostřed noci jsme viděli, jak oblohu ozářil obrovský paprsek světlometu. Vycházel z místa několik set metrů od nás. Divili jsme se, protože jsme tam ještě večer chodili a sbírali klestí na táborák. Všichni jsme vstali a šli ke světlu. Sotva jsme došli na výběžek, světlo bliklo a zmizelo. Ale přímo na kamenité půdě zůstala skvrna, která probleskovala, měřila asi tři metry. Jeden z nás z hlouposti sáhl dovnitř a upadl. Jinak se nikomu nic nestalo. Když jsme ho zvedli z kruhu, cítili jsme, jak ztěžkl. Probral se asi za patnáct minut, ale nic si nepamatoval.“
Začátkem 80. let minulého století objevila při své cestě na Karelii čtveřice inženýrů zapadlou vesničku nedaleko severního břehu Oněžského jezera. V létě sem pak začali do jedné opuštěné chalupy jezdit rybařit. Na podzim sbírali poblíž bažiny, která začínala asi patnáct kilometrů za vesnicí, brusinky. Jednou v bažinách zabloudili, a než se dostali ven, byla tma. Rozhodli se postavit si chatrč a přenocovat v lese. Večer uviděli uprostřed bažin tenký paprsek, mířící k zenitu a mizející v nízké oblačnosti. Přesně ale věděli, že tím směrem není na desítky kilometrů žádné obydlí.
Paprsek svítil asi půl hodiny, pak najednou zhasl. Jev inženýry natolik zaujal, že si druhý den cestu zopakovali. Paprsek se objevil na stejném místě, jen o hodinu později a zhasl po deseti minutách. Paprsek si vyfotografovali. Na každém záběru se paprsek skládal z jiného počtu světelných proudů. Na jednom byly dva, na dalším tři, přitom všichni vědci viděli jen jeden paprsek. Víc nezjistili. Oč jde, se dosud nevysvětlilo. Že by signál do vesmíru?