Existují nemoci, které jsme zdědili po našich předcích a máme k nim genetické předpoklady. I tak je ale možné nedat neduhům šanci. Správnou životosprávou i přístupem k životu můžeme mnohé preventivně zachránit dříve, než se potíže objeví. Jindy ale stačí dlouhodobá únava, vyčerpání, přetížení z nepříjemných životních situací – a nemoc zaklepe na dveře, i když ji nikdo nezval. Jak tyto situace můžeme pochopit?
Strach a nemoc
V dnešní době máme spoustu možností, vybíráme z obrovského množství produktů a zpráv, až jsme tím vším přehlcení. Mnohdy přitom na báječná lákadla nemáme finance. Pomalu a jistě snad společnost přichází na to, že peníze, bohatství, moc a sláva nemusí být jediným životním cílem. Co je navíc v tomto období náročné, je všudypřítomný strach, který se nás snaží dohnat, a tím může dát volné ruce stresu a nemoci.
Obnovení důvěry
Strach je emoce, která má své místo v situacích, kdy jsme skutečně ohroženi. Aktivizuje naše pudy, možnost útoku nebo útěku, což je v pořádku, když se máme zachránit z určité nebezpečné situace. Nadměrné obavy ovšem mohou člověka i paralyzovat, způsobit nespavost nebo nemoc – především když nebezpečí nehrozí a strach se týká našich obav o budoucnost, o sebe nebo děti. Nebudu lhát – různá nebezpečí v každé době, a samozřejmě i dnes, občas hrozí. Ale pomůžeme sami sobě a ostatním, když se budeme bát příliš? Většinou se velkými obavami situace spíše zhorší – jsme snáze manipulovatelní, oslabení a náchylní nejen k nemocem, ale třeba i k tomu, aby nás využil někdo, kdo na náš strach čeká. Postavme se strachu. Kdo se bojí, nesmí do lesa. A navíc, nač stahovat gatě, když brod je ještě daleko?
Opatrnost i důvěra
Je zdravé naučit se rozlišovat, kdy je dobré se bát, a kdy nám naopak obavy škodí. Pokud nám nehrozí opravdové nebezpečí – nikdo nás fyzicky nebo psychicky nenapadá, nejsme v život ohrožující situaci, nebo nemáme závažné onemocnění, pak je prospěšné učit se důvěřovat životu a se svými obavami pracovat. I když v médiích probíhají neustálé negativní zprávy, můžeme naše přemýšlení podpořit směrem k víře, že vše dobře dopadne. Je pravdou, že ne vždy život „dopadá dobře“, ale i tak je potřebné zachovat naději. Po krizi přijde často odměna a lepší období. Někdy je ale realita náročnější. Možná pomůže smířit se s tím, že svět není idealistickým snem, ale patří k němu vedle radosti a báječných momentů také nepříjemnosti a těžké životní zkoušky. Jak se s tím vším smířit?
Smíření
Cesta ke smíření je někdy dlouhá a nepříliš jednoduchá. Snadno se o něm mluví, hůře vykoná. Věřte, že jsem prošla mnoha těžkými situacemi. Jsou v životě události, které změnit nemůžeme a s těmi je potřeba se smířit. Ty, které změnit k lepšímu můžeme, je dobré měnit. Pojďme se navzájem podporovat v tom, abychom zvládli zlepšovat situace, ve kterých se necítíme dobře. V nemoci se opatrujme, podpořme naději a víru v uzdravení. Ve vztahu se snažme neubližovat sobě ani ostatním. Svou práci vykonávejme poctivě a jak nejlépe umíme, ale ne za cenu ztráty zdraví nebo sebeúcty. Někdy se nám to třeba i nepovede a je to v pořádku. Každý z nás dělá chyby. Ale pokaždé má smysl zkusit věřit. I když nám zase někdo háže klacky pod nohy – a nebo si je tam hážeme sami. Věřte, že to zvládnete. Stačí se jen rozhodnout nevzdávat se.