Nebo jste se potkali s člověkem, kterého jste nikdy neviděli a měli pocit, že ho znáte jako nikoho jiného a přátelili se celý život. Jak je toto možné? Mám jednu zkušenost, která se mi stala nedávno a byla součástí mé samoléčby skrze vlastní vnitřní moudrost, kterou oplývá každý z nás. Naše tělo, díky mnoha zajímavým mechanismům, které možná dosud ani nebyly prozkoumány, bychom mohli přirovnat k jakémusi počítačovému harddisku. Zrovna nedávno jsem četla v nějakém příspěvku, že zrovna lidská DNA se tak chová. Nicméně lidská buňka má obrovskou schopnost si pamatovat. A nejen současný život každého z nás, ale existují ještě jiné „paměti“ na úrovních, které nedokážeme najít, natož rozklíčovat, co je v té paměti uloženo.
V době, kdy jsem se začala zajímat o řešení svých problémů, otevřely se mi brány poznání. To, co já jsem umožňovala lidem, kteří měli zájem si řešit jakoukoliv potíž, já si to sama „opravit“ neuměla. Ale potkala jsem osůbku, která se mi stala životní průvodkyní a pomohla mi nalézt tu Cestu a následně nitě do míst, kde bylo něco rozbité. Najednou jsem viděla vše, co jsem zažila, jaké emoce se mi díky těmto zážitkům vybavují a co dělají s mým tělem.
Ale jak to tedy vypadá, když se obrátíme na svou vnitřní moudrost o pomoc? Je to velmi náročné, protože nastupuje strach z neznáma. Lidé se bojí nahlédnout do svého nitra. Proto se často starají o život druhých, vykonávají zbytečné činnosti, stále se za něčím ženou, dokud je nezastaví nemoc, nehoda, ztráta zaměstnání nebo nějaká jiná brzda. V rámci sezení se člověk podívá, troufám si říci, na svou buněčnou úroveň. Najde si emoční bloky.
Původně jsem měla v plánu řešit jednu konkrétní věc, problém, který mě tížil. Vypusťme své ego, svůj mozek a rozum! Naše „duše“ ví naprosto přesně, co nám ubližuje na všech úrovních našeho bytí a vede nitě všec