Říká se, že když člověk opustí tento svět, vrací se domů. Možná to tak je. Možná se zpětně podívá, čím mu byl dosavadní život přínosem, co se naučil, zda prošel všemi zkouškami, kterými měl a obstál v nich. Mohou potkat některé lidi z minulého života, pokud své role nezvládli.
Nová miminka přichází na svět, aby ho obohatila. Obohatila? Ano, protože každý člověk, který přijde na svět, má před sebou osudový úkol. Má splnit úkol, který si předsevzal před příchodem na svět. Má splnit nějaké poslání. Má být jakýmsi způsobem prospěšný pro lidstvo, pro svět, pro druhé. Ale také si přichází splnit přání, které chce na tomto světě prožít. Duše se prý vrací na svět také proto, aby rostla a rozvíjela se. V lidské podobě. Aby se člověk učil „správnému“ životu. Záměrem duše může být i opakování. Ať již jsou to pozitivní prožitky, pak je to příjemné, ale někdy se opakují i ty nehezké. A to proto, aby se je člověk naučil zpracovat. Přijít na kloub tomu, proč se mu tyto věci dějí. Tato traumata mohou mít léčivý účinek. Další dva úkoly jsou jako misky vah. Současný život může kompenzovat ten předchozí a odplata má za úkol nám vrátit naši energii. A pokud jde o službu, zřejmě nějakým způsobem funguje v každém životě a pro každého. I ten největší lump někdy někomu pomohl.
Život na Zemi nám to příliš neusnadňuje. Je tu mnoho faktorů, které nás odvádí od práce na sobě samém a poselstvích, která nás provázejí. Určitě významnou roli hrají lákadla materiálního světa. Chceme vlastnit, užívat si, ale je třeba vědět, že si je vymysleli lidé sami.
No jo, ale jak se tedy dovědět, jaké poslání tu má člověk splnit? Když „sejdeme“ z té naší naplánované cesty, tak on ten „osud“ udělá všechno tak, aby nás „kopl“ zpět. A jak že to udělá? To tak přijde nemoc, úraz, nějaké komplikace na pracovní, finanční, partnerské či rodinné úrovni. A pak už to jede. A co s tím? Všechna upozornění, která přijdou, nás vedou jenom jednou cestou. A to je návrat k sobě samému. Mohli bychom říci, že do vlastního nitra. Ať máme jakoukoliv otázku, odpověď najdeme vždy uvnitř sebe. Víme totiž všechno, jen si dovolit ty odpovědi najít. Že to neumíte? Ale ano, umíte… a je mnoho možností, kterak se k informacím dostat.
Lidské emoce jsou totiž takovým tobogánem. Ty nás umí dovést až k prvopočáteční situaci, která nás naučila jít proti sobě. Je totiž velmi důležité, abychom byli sami sebou, byli „tady a teď“. Někdy se stane, že potkáme někoho, kdo nám v tom pomůže, aniž by to tušil. Nebo naopak pomáhá cíleně. Vše záleží na tom, jak si to ta naše dušička naplánovala. I když je třeba používat mozek, jehož inteligence nás staví na nejvyšší příčku žebříčku existence na Zemi, není radno podceňovat city. Naše srdce velmi často a velmi dobře ví, co je správné, ale my se poddáme mozku.