Upadala pomalu a jistě do Morpheovy náruče, přicházelo sladké snění, tělo se dostávalo do jakéhosi stavu beztíže. Příjemná chvilka v čase mezi stavem bdělým a spánkem. Byla v ložnici sama a věděla, že v tu chvíli tam nikdo jiný být nemůže. Přesto najednou přišel pocit, jako kdyby jí něčí paže zvedaly z postele pod koleny a zády. Tento zážitek se ještě jednou zopakoval.
Komu se to běžně stává, že? Člověk bez zkušeností by byl zcela vyděšen stejně jako tato žena.
Když mi zazvonil telefon, s radostí jsem hovor přijala, protože jsme si vždycky moc hezky „pokecaly“, zasmály se společně a plánovaly výlety. Pak to na mě „vybalila“. Ono už to tedy prý nějakou chvíli trvalo, protože její vnouček již na setkání s paní sice upozorňoval, ale nějak se to neřešilo. Prostě už to tak bývá a já najednou paní viděla…
„Hele, máš tam paní bývalou majitelovou. Bojí se o svůj majetek.“ Tak tyto dvě věty ze mne vypadly, aniž bych se nad jejich obsahem zamyslela. Jenomže jsem nevěděla, co s tím udělat. Moje kamarádka měla strach a samozřejmě nikdo nikdy netuší, co taková setkání mohou přinést.
A tak jsem vzala do ruky telefon a vytočila číslo, které zazvonilo ve velké dálce. Představte si, že až na druhé straně republiky! „Prosím o pomoc!“ A ono se mi dostalo rady. „Dej za okno na malý talířek kousek chleba, kousek ovoce a nech to tam přes noc. Paní řekni, že o její majetek je dobře postaráno, zvelebuje se a hezky se v něm bydlí.“ Jak řekla ta „moje“ úžasná čarodějka, tak jsme udělaly.
Ať už se stalo s kousky potravy cokoliv (asi ho slupli holubi), ráno tam nebyly. Talířek se uklidil a od té doby už nikdo v bytě ani nebyl „vidět“, ani mojí kamarádku nezvedal z postele.
Máte takové zážitky?