Asi byste se s takovým zážitkem nesvěřili každému, že? Je mnoho lidí, kteří mají různé zkušenosti a tak si dnes můžeme něco o nich říci.
Sama jsem prožila několik příhod, o kterých nemohu nikoho přesvědčit, doložit důkazy. Ale to asi málokdo. Navíc někteří z mých přátel také zažili setkání s některou entitou, astrálním cestováním či čímkoliv jiným. Jeden kamarád mi vyprávěl zážitek svého kamaráda. Myslím, že kdyby nás někdo poslouchal, mohlo by se stát, že by na nás někdo hodil síť a my skončili v Dobřanech nebo v Bohnicích. Docela jsme se tomu zasmáli, ale oba víme své.
Lidstvo řeší od pradávna jevy, které si neumí vysvětlit. Ne každý dokázal a dokáže vidět „duchy“, lidskou auru, číst z dlaní, znát bylinky na různé neduhy či je vůbec odhalit. A proto ti, kteří to uměli, byli považování za „jiné, odlišné“. Často se jim přičítalo, že jsou spojení s ďáblem, či jsou jím posedlí a podle toho se s nimi bohužel zacházelo. Avšak tento aspekt je není nepodstatný ani dne, avšak z jiného úhlu pohledu.
A když se zamyslíte… je možné, že nás současným životem provázejí naši předkové či v domech zůstávají duše předchozích obyvatel či majitelů? Máme pomoci duším, které si neví rady, přejít do světla? Umíme to? Není to jen jakýsi „módní výstřelek“? Jsou lidé, kteří se těmito jevy a událostmi zaobírají, zralí pro psychiatra?
Filmová zpracování duchařských témat jsou notoricky známá. Od hraběte Drákuly až po Poltergeist či různé jiné příběhy odehrávající se v těch nestrašidelnějších prostředích s ještě strašidelnějšími postavami. Seriál příběhů „Věřte, nevěřte“ dávají široký prostor pro fantazii a přesto nás často překvapí, rozuzlení, který příběh byl natočený podle skutečnosti a který je opravdu jen věcí fantazie scénáristy.
Máme na vysoké úrovni psychologii i psychiatrii a přesto to vypadá, že přes tento velký medicínský pokrok si ani tato dvě medicínská odvětví často neví rady. Stále více se ukazuje, že lidská psychika má stále svá velká tajemství. I když si na lidskou duši nemůžeme sáhnout, jsme stále častěji nuceni připustit její existenci. Možná opravdu někdy stačí si „jenom“ připustit možnosti.
A co si o tom myslíte vy?