Kdyby mi ještě tak před deseti lety někdo řekl, že se setkám s duchem, tak bych se zřejmě s blahosklonným úsměvem obrátila k jinému tématu rozhovoru. Dnes je tomu jinak. Zážitky s entitami, se kterými se běžně lidé nestýkají, plní stránky časopisů, sociální sítě sdružují skupiny lidí věnující se těmto jevům a dokonce se s nimi můžeme setkat i na televizních obrazovkách. Rozhodně je můžete požádat o pomoc v případě, že budete potřebovat radu.
Co dělat, když zjistíte, že s něčím, co byste nazvali duchem, budete mít tu čest se setkat? Určitě nejsou všichni takoví, kteří člověku chtějí škodit. Někteří se vážou k místu skonu, k obyvatelům určitého místa nebo jen „nemohou najít cestu“ tam, kde mají být. Ale někteří jsou opravdu „škodiči“. A většina lidí z nich má strach bez rozdílu. Vyvolávání duchů, které je tolik oblíbené mezi náctiletou mládeží, není zrovna zábavou, kterou by odborníci na paranormální jevy doporučovali. Je prý potom velmi složité takového ducha „poslat zpět“.
Vyvolávání duchů bývá často považováno za zábavu, avšak důsledky někdy bývají dosti nepříjemné a mohou hraničit s psychickými potížemi. Avšak touha dovědět se cokoliv o tzv. záhrobí nebo dostat informace o životě po životě je často lákavé. Také vás to někdy napadlo?
Duchové také mohou obývat náš příbytek. Může to být bývalý majitel, dědeček nebo teta z dvanáctého kolene, která doposud lpí na svém majetku a zemřela před více než sto lety. Takoví duchové málokdy škodí za předpokladu, že za svého života neprovedli něco, co by je tížilo i po smrti. Pak může nastat i obrácená situace a dochází k velmi nepříjemným zážitkům. Pokud se nebudete bát, zachováte chladnout hlavu a nepodaří se vám mu vysvětlit, že má být jinde, můžete požádat někoho, kdo vám s tím pomůže.
Jinak je to již s poltergeisty. Ti jsou značně nebezpečnější a často jim jde o pomstu nebo chtějí škodit. Určitě nemusím nikomu připomínat hororový film stejného názvu. V tomto případě se velmi snadno může člověk stát pacientem lékaře z oboru psychiatrie.