Když se řekne „mariášky“, většina lidí si představí partu chlapů sedící v hospodě kolem stolu, na kterém jsou karetní listy, hromádky drobných, půllitry s pivem. Nesmí chybět popelník a kolem dokola se vznáší namodralý cigaretový dým. Lítají slova jako je trumf, flek, kule a občas dojde k malé, avšak neodmyslitelné výměně názorů ke způsobu hry.
Pro většinu lidí toto slovo evokuje vzpomínky na hru „prší“, která se hrála snad všude. Ve školách, na táborech, na chatách či jen tak u vody. A pak je tu ještě taková menší sorta lidí, která je využívá k tajemnějším účelům. A to k výkladu karet, který může ukázat cestu vpřed nebo pomoci při rozhodování. Znám významy karetních spojení, vím, jak se spojují po řádcích, sloupečcích, ale i v křížích, ale nikdy mě nepřestane udivovat jejich energie a nikdy mě nepřestane překvapovat jejich „šepot“, kterým ke mně promlouvají. Jak mi sdělují odpovědi pro tazatele a upřesňují, co jim mohu a nemám říct. Ano, někdy ani karty nechtějí tazateli prozradit odpověď. A proč? Prostě proto, že ji nemá znát. Někdy je opravdu potřeba, abychom nechali vše plynout a nechali dít věci bez zásahu svého či kohokoliv jiného. Někdy je lepší pracovat na sobě, svých úkolech, vztazích a především snech než hledat odpověď v různých karetních orákulech.
Existuje mnoho druhů vykládacích karet. Taroty, cikánské, karty madam Lenormand, karty symbolů, dokonce i takové, které nemáme k čemu zařadit a stejně vyprávějí příběhy, které ukazují směr. Směr jednání, chování, případných životních situačních modelů, ale i řešení. Každé z nich si najdou toho správného člověka, který je umí přečíst a předat informace tazateli. A každý tazatel si najde toho svého kartáře či kartářku, kterému dá svou důvěru. Tedy pokud o to stojí.
Ale jednu informaci vám sdělíme hned teď a bez karet. Mějte rádi sami sebe, važte si sami sebe a dělejte s radostí všechno, co vás baví a těší.