Využíváme kineziologii, hypnózu, různé meditace, léčení „minulými životy“ a jiné metody, které člověka dovedou „někam“. Někam, kde jsou ukryta všechna tajemství, která by mohla pomoci odhalit důvody nemocí, životních problémů, opakujících se nevhodných vztahů nejen partnerských, ale i přátelských, mohou ovlivnit i změny na cestě pracovní kariéry nebo dokonce naprostou změnu oboru. Člověk je dosud nádoba neprobádaná přes to, že různí experti a vědci neustále něco objevují, potvrzují a mnozí z jiných odborníků si myslí, že o člověku a lidské psychice vědí vše.
Představte si, že člověk má v sobě komnatu, kde má uložena taková tajemství, která si nedokáže vybavit. Nedokáže si na ně prostě vzpomenout. Jsou v nás uloženy jinak a lze se na ně podívat jen těmi metodami, které k nim člověka dovedou. Není snadné se podívat na taková „místa“, kde to neznáme. Člověk se obecně a od dob, co je lidstvo lidstvem na tomto světě, bojí toho, co nezná. A je to pochopitelné. Neví, co může čekat. A také ne vždy je jednoduché do těch „míst“ člověka provázet. Avšak jak se říká, že když se chce, tak jde všechno. Navíc jde vlastně i o to, že když se zaobíráme děním kolem sebe, případně někým druhým, je to pohodlnější. Důvodem je vlastně to, že jedinec pak nemusí nazírat do sebe a pátrat, hledat a případně změnit něco, co není funkční a jít do něčeho nového. Do něčeho, co nezná. Vystoupit ze zóny pohodlí. A právě zde, v tomto bodě jde o toto: „…To chce pořádnou touhu i kuráž, jinak co by tam v té 13. komnatě kdo hledal? Zábava, prachy ani žádný radovánky tam nejsou.“
Lidé v těchto svých 13. komnatách nalézají vše, co jim brání jít vpřed. Vše, co je bolí, co je trápí. Často tam nalézají důvody sporů v rodině, či nemoci, která je trápí a hovoří se o ní jako o dědičné. Najít například své vlohy a talenty, hledat cestu k hojnosti a spokojenosti. Vyléčit si strachy a fóbie. Ale je třeba opravdu najít v sobě touhu a především odvahu něco ve svém životě změnit a také otevřít dveře, které bychom nejraději nechali zamčené.