„Haló?“ ozvalo se ve sluchátku nabručeným hlasem. Nejdříve jsem chtěla hovor ukončit, potom jsem si ale dodala odvahy a třesoucím se hlasem zapípala: „Já volám kvůli těm žhavým nocím, neruším?“ Potom bylo chvíli ticho a vzápětí se ozvalo: „Ano, to voláte správně. A umíte vařit?“
Ohradila jsem se a řekla, že si žhavé noci představuji jinak. „Ale láska přece prochází žaludkem,“ přesvědčoval mě.
„To vám sice věřím, ale já připálím úplně všechno,“ nedala jsem se. „A kolik měříte?“ chtěla jsem se ujistit.
„Něco ke dvou metrům,“ chvástal se. „Ale odečtěte čtyřicet centimetrů.“
Mám ráda chlapy jako hory. Představila jsem si zmíněného pidimužíka a projela mnou zimnice. „A vy opravdu toužíte po těch žhavých nocích?“ musela jsem se ještě zeptat.
„Ano,“ prohlásil razantně. „Při svíčkové a domácích knedlíkách.“
„Takže abyste začal zadělávat těsto, já mám ráda knedlíky s houstičkou.“
„Co jste to říkala?“ podivoval se.
„Pane, víte co,“ nemínila jsem se dál zdržovat. „Skočte si něco koupit do bufetu.“
„Počkejte,“ žadonil.“Tak alespoň sex po telefonu, to by nešlo?“
„Stáhněte si kalhoty a použijte ruce,“ vypadlo ze mě.
„A dál?“ chtěl vědět. „Co děláte teď vy?“
„Utírám prach na sekretáři.“
„Prachovou peřinkou?“
„Hadrem na nádobí,“ vyštěkla jsem už značně rozhozená.
„A jaké máte kalhotky?“ otázal se úlisně.
„S nohavičkou po babičce.“
„Ale za to se nestyďte,“ chlácholil mě. „Já taky nosím suspenzor, abych ho měl v kalhotách většího.“
To už mě dorazilo úplně a chuť na sex mě úplně přešla. Ukončila jsem hovor a přemýšlela, že potřebuji vymalovat. Tajuplná noc, jako byla tato, rázem skončila.