Když konečně pochopil, že může, objevil se před mými dveřmi s plátnem v ruce.
,,Namaloval jsem vás, Evo, chcete si ten obrázek prohlédnout?“
Samozřejmě, že jsem chtěla. Jenom mi nebylo docela tak jasné, zda jsem víc zvědavá na něj nebo na to, co nakreslil. Pozvala jsem ho dál a s vyzývavým pohledem se usadila proti němu. Chladně jsem propočítávala, kdy se manžel vrátí a kolik nám zbývá času.
,,Je moc pěkný,“ pochválila jsem ho a naklonila se před něj, aby měl možnost shlédnout křivky mého těla. Lačně se na mě podíval a já už věděla, že zbytek mi moc práce nedá. Chtěla jsem mu jenom ponechat dojem, že tou laní jsem já. Nenápadně jsem obraz upustila a na podlaze se naše ruce setkaly. Ty umělcovy jsou vždycky o něco hbitější, proto najednou nedržel olejomalbu, ale mě. Udělala jsem nesmělé gesto, ale nakonec jsem se mu oddala. S vášní šelem jsme skončili na kožešině, která pokrývala část obývacího pokoje. Nemyslela jsem na to, co bude. Jakoby všechno předtím bylo, nebylo …
Rachotící klíče zámku dokáží utlumit veškeré pudy. Ty pohlavní patří mezi ty první, které přijdou na řadu. Otázka ,,kam s ním“ měla docela jiné rozměry. V rychlosti jsem otevřela dveře od balkonu a strčila malíře na vzduch. Byt máme v šestém patře a svršky jsem už za ním hodit nestihla. Když manžel otevřel dveře, padla jsem mu do náruče s obrovskou migrénou.
,,Zlatíčko, tolik mě bolí hlava, čekala jsem tě až ráno.“
Pohladil mě a prohlásil, ať si jdu ještě odpočinout. Udělala jsem to a po očku pozorovala, jak se malíř mění v pavoučího muže. To si pomůže, napadlo mě, když už jsem s jistotou věděla, že přelezl k sousedce. Musela mít zřejmě z nově příchozího radost, protože dvě hodiny se vůbec nic nedělo. Až v noci jsem zaslechla rachotit z vedlejšího bytu klíč. Šla jsem si na balkon dát cigaretu, která mi ale vůbec nechutnala. Malíř prchal v dámských šatech a zřejmě ho na milování přešla chuť. Od té doby se totiž o něm začalo říkat, že je zvláštního zaměření a bůh ví, co po nocích vyvádí. Nakonec, tu jeho mazanici mám dodnes v šuplíku a sousedkám se škodolibostí přitakávám. Inu, sídliště.