Když vstoupila na předváděcí molo, zatajoval se přítomným pánům dech a ženy s nenávistí hleděly na její křivky. Pružná jako gazela s mandlovýma očima, předváděla modely i spodní prádlo nejznámějších značek. Sněhobílý kontrast kalhotek s jejími tmavými stehny zvedal ze sedadel i jinak ostýchavé pány.
Tenkrát byla dokonalá. V průsvitné halence pochodovala s vypjatou hrudí jako démon večera. Sladkých osmnáct, pomyslel jsem si při pohledu na ni a nechal se unášet fantazií. Emanuela se otáčela na vysokých podpatcích s jednou rukou v bok a s druhou ležérně podél těla. Fascinovaně jsem hleděl na pohupující se zadeček. V tu chvíli se Emanuele vysmekla noha a já byl první, kdo jí pomáhal vstát. Slzy měla bolestí na krajíčku a prosila, ať ji donesu za oponu. Její slzy mi smáčely košili a ona nebyla k utišení.
Pomohl jsem ji vysvléci předváděné prádlo a pomalu jsem ji oblékal do civilního. Třásly se mi prsty a blůzka z ní sklouzla jako s princezny. Znovu jsem ji oblékl a odnesl ji do auta, které jsem měl odstavené na parkovišti. Něžně jsem ji položil na sedadlo a velkou rychlostí uháněl k nemocnici.
Trvalo to hodně dlouho, protože musela na rentgen. Půjčili nám pojízdný vozík a já ji odvážel z oddělení na oddělení. Zpátky jsem ji nesl s bílou sádrou a ona jen vzdychala. Když jsem se jí zeptal, kam chce odvézt, neodpovídala. Nastartoval jsem a bez rozmyšlení ji vezl k sobě.
Uložil jsem ji do mojí ložnice a ona se na hedvábném prostěradle vyjímala jako šperk. Vzepjala ke mně ruce a stáhla mě k sobě. Její tělo bylo horké a vonělo rozmarýnem. Ráno jsem ji začal budit polibky po nádherné šíji. Krásnější ženu jsem nepoznal.
Její léčba trvala měsíc a já se snažil, aby na mě nezapomněla. Emanuela byla nádherná i o svatební noci. Jen už nám v tom přenádherném milování nepřekážela její sádra.