„O co jde?“ optal jsem se.
„Prostě jsem se seznámil s jednou příjemnou blondýnou. Pracovně, ale ona přijala moje pozvání na rande a potom i na další. Tak jsem jí navrhl víkend na naší chatě. Souhlasila, jen jí teď přijede kamarádka z Moravy. Navrhl jsem jí, že vezmu taky kamaráda a pojedeme všichni. Řekla mi, že její kamarádka je černovláska. Tak co na to říkáš?“
„Ve vší slušnosti“ optal jsem se nakonec nedůvěřivě.
„Jasně, jak jinak,“ potvrdil mi Mirek.
V sobotu odpoledne jsem v dohodnutou hodinu čekal za Nuselským mostem a netrpělivě čekal na Mirkovo auto. S menším zpožděním se objevil. Gestem hlavy mi ukázal, abych se posadil dozadu. Na zadních sedadlech seděly dvě hezké dívky. Usmály se a vzájemně jsme se představili. Blondýnka se jmenovala Kateřina a černovláska Věra.
K chatě jsme přijeli v dobré náladě. Každý se věnoval tomu, co bylo zapotřebí. V krbu hořel oheň, v pokojích byly čistě povlečeny čtyři postele, tácy s jídlem se prohýbaly. Mirek mi pošeptal: „Máme jen jednu noc. Musíme jim hodně nalévat a pak si v posteli odzkoušíme, zda jsou lepší blondýnky, nebo černovlásky.“
Bylo zřejmé, že večer takový průběh mít bude. Tančili jsme, zpívali a pili. V dalších minutách jsme se rozdělili na dvojice a přesunuli se do pokojů, kde byly postele. Vše postupovalo mílovými kroky k sexu.
V černovlásce bylo tolik energie a vášně, že mi to až bralo dech. Bylo na ní vidět, že se miluje ráda. Hladila mě po těle, dráždila a i já se sklonil k jejímu klínu. Kvílela u toho tak, že to museli vedle v pokoji slyšet. Byla to nádherná noc a my si slíbili, že už se nerozejdeme. Ráno jsem se Mirka zeptal, co ta jeho blondýna, zda byla tak nešikovná, jak se o blondýnkách říká.
„Ty vole, já ji asi miluju!“
„Tak to jsme na tom stejně,“ prohlásil jsem a bylo nám jasné, že od této chvíle blondýnky a černovlásky srovnávat nebudeme. A dělat si z nich legraci? To už vůbec ne!