„Byla jsem ve třetím ročníku na střední škole, když ve mně ta vášeň vypukla,“ krčí rameny Věra.
„Prostě jsem si nemohla pomoci, ale vyloženě jsem se těšila na hodiny matematiky, kdy přijde do dveří on a já se na něj budu moci celou hodinu dívat. Chodil od tabule až k zadním lavicím, byl z nás holek trochu nervózní a úsměv měl, že byste pro něj umírali. Ač jsem předtím matematiku moc nemusela, teď jsem jí věnovala hodiny a dokonce jsem chodila i na doučování, abych „svého“ profesora zaujala. Věděla jsem, že holek v krátkých sukních je okolo něj dost, že musím pracovat nejen na zevnějšku, ale i na sobě. Trvalo to pět měsíců než jsem si všimla, že mě vždycky po očku pozoruje. Pomáhala jsem mu s věcmi do kabinetu a strašně jsem ho obdivovala. Víte,“ zasmuší se Věra.
„Vyrůstala jsem bez otce a tenhle člověk mi ho svými vědomostmi i sám sebou nahradil. Byl to pro mě vzor, svým způsobem i bůh, ale hlavně mi najednou na něm začalo záležet, začala jsem na něj neustále myslet, viděla jsem ho ve svých snech a potom se jeho postava vtěsnávala do každé mojí myšlenky a nešla odehnat. Ve mně to jiskřilo, ale on si zachovával určitý odstup. Věděla jsem že bych to dělat neměla, ale co naplat, začal poslední ročník a já ho sváděla při každé možné příležitosti. Bylo mi jedno, co si o mě holky ve třídě budou myslet, prostě jsem šla cílevědomě za svým cílem, odhodlaná dosáhnout jeho lásky. Když bylo před maturitním plesem, konečně se můj milovaný profesor chytil.
Šli jsme spolu zařizovat nějaké sponzorské dary do tomboly a nakonec jsme skončili u večeře v jedné krásné a romantické restauraci. Díval se mi do očí a ptal se mě, proč to dělám, svěřil se, že je ženatý, rozvádět se nechce a že by, pokud by podlehl, mohl přijít o místo. Dala jsem si skleničku bílého vína na kuráž a řekla jsem mu, co všechno k němu za ta léta strávená na škole cítím a že prostě nemohu jinak, že po něm šíleně toužím. Začal mě hladit a nakonec jsme se vášnivě pomilovali u něj v autě.
Bylo to úžasný a jedinečný. Slíbili jsme si, že o tom nikomu nepovíme a že to tímto všechno skončilo. Samozřejmě, že neskončilo, ještě jsme se sešli několikrát a vždycky to bylo jedinečné milování. Všechno skončilo, až když jsem dostudovala. Musím říct, že jsem odmaturovala z matematiky na jedničku a hned po maturitě jsem poznala mého současného manžela. Od té doby jsem „mého“ profesora neviděla. Jediné co mi zbylo je vzpomínka. Vzpomínka na zakázanou a přitom tolik vášnivou lásku.“