S Honzou jsem se poznala v zimě, dva dny před Štědrým dnem. Brouzdali jsme se oba po tržišti a usrkávali jsme grog. Moc hezky se na mě tenkrát podíval a zeptal se mě, jak budu trávit svátky. Řekla jsem mu, že letos prvně sama, protože k rodičům se mi letos přes celou republiku jet nechce. Pokýval hlavou a pronesl, jestli bych nechtěla trávit Vánoce s ním, protože bude také sám. I když jsme se neznali, byl mi natolik sympatický, že jsem souhlasila. Měla jsem ale podmínku, že si večeři objednáme někde v restauraci a nebudeme u nikoho doma. Honza souhlasil, vzal si moje telefonní číslo a všechno zařídil. Dopoledne na Štědrý den mi už vyzváněl telefon a Honza mi sdělil, kde a v kolik se sejdeme. Musím uznat, že se celý večer opravdu vyvedl. Skvěle jsme se bavili a Honza mi dokonce přinesl malý dárek, který mě moc potěšil. Po několika sklenkách vína jsem věděla, že tento večer musí skončit milováním, že vlastně po ničem jiném netoužím…
Ráno jsem se probudila a vedle mě spal Honza. Obdivovala jsem jeho tělo a říkala si, že je to moc krásný chlap. V duchu jsem si přála, aby v mém životě zůstal a tajně v to i doufala. Přání se mi vyplnilo. Jsem s Honzou čtyři roky a tvoříme docela ideální pár. Ne vždycky tomu ale tak bylo.
První problémy ve vztahu nastaly, když jsem do naší postele chtěla zavést nějaké „hračky“. Honza na mě upřeně hleděl a ani ho nenapadlo, aby vzal vibrátor do ruky on sám. V tu chvíli jsem se na něj vykašlala, vypnula jsem mozek a soustředila se jen na sebe. Honza mi po celou dobu pozoroval a potom usnul. Při dalším milování už se začal zajímat o princip všech „hraček“ a asi o dva týdny později se osmělil tak, že už s tím nemá problém. To ale není všechno, co mi vadilo.
Každá žena ví, že ve vztahu nejde jen o sex, ale také jistou dávku erotiky, kterou já hodně potřebuji. Jenže mého Honzu nikdy nenapadlo, aby mi poslal nějakou jiskrnou SMS, aby mi jednoduše napsal, jak moc mě chce nebo jestli mám kalhotky. Dokonce se o těchto věcech bál i nahlas mluvit. Takže já, ač jsem měla skvělého a hezkého chlapa, jsem v tomto směru hodně strádala. Nakonec jsem to nevydržela a všechno jsem mu řekla. Prostě všechno, co jsem cítila a chtěla. Učil se to několik měsíců a i když ještě dnes jeho komunikace není taková, jakou bych si představovala, přesto se hodně zlepšil a když opravdu chce, dokáže mě vydráždit. A já si říkám, že trpělivost prostě růže přináší. Myslet na sebe totiž není nic, za co bychom se měli stydět. Vždyť právě spokojený sexuální život je zárukou, že vztah něco vydrží a neskončí dřív, než opadne první sníh.