Přicházela vždycky s půlnocí a její ladné pohyby lahodily oku natolik, že by jí Frank nejraději poklekl k nohám. Černé vlnité vlasy jí splývaly až do pasu a pronikavý pohled svůdných očí vyvolával ve Frankovi pocit chvění, který poznal naposledy před deseti lety, kdy se poprvé zamiloval.
Když hodiny odbíjely půlnoc, nemohl se už dočkat a dychtivě pohlížel ke dveřím. Dámy a pánové vstupovali do lokálu ve večerních toaletách a ženám se na obnažených částech těla třpytily drahé šperky. Na chvíli si připadal, že sem v jeho pět let starých šatech nepatří, ale potom si přece jen dodal odvahy a pohlédl do tváře té, kterou miloval. Vrátila mu pohled a došla přímo k němu, aby se usadila do plyšového křesla, které mělo stejně jako její šaty starorůžovou barvu. Připadalo mu, že má ještě bledší tváře, než jindy, ale právě to ho na ní vzrušovalo. Chytil ji za ruku a dlouze se na ni díval, vždycky se bál, že ji za chvíli ztratí a zůstanou mu jenom vzpomínky.
Když slyšel její zvonivý smích, představoval si, že ho konečně vezme s sebou. Prosil ji o to už několikrát. Od chvíle, kdy se dozvěděl, jak se věci mají, rozhodl se svůj život spojit s jejím a na ničem ostatním mu nezáleželo. Včera mu slíbila, že mu přichystá lůžko. Těšil se na něj a všechno potřebné už zařídil. Dokonce na stole zanechal dopis, že už se nevrátí.
Krásná tmavovláska vstala a když se z gramofonu ozval první tón valčíku, přitiskla si jeho hlavu na svou hruď. Když se lehkým dotekem přiblížila k jeho krku, utápěl svoje rty na její pokožce a představoval si rakev s baldachýnovým polštářem, která bude po mnoho dalších let jeho novým domovem.
Probudil se až nad svítáním a pomyslel si, že ty hrůzostrašné příběhy už musí přestat psát. Potom si ale uvědomil, že by nikdy bez nich neprožil takovou lásku, která se k němu v dlouhých nocích tak zřetelně přibližovala.