Když jsem začínala, nemohla jsem si zvyknout na to, že většina mužů touží po „domině“. Chtějí zmrskat důtkami, touží po tom, aby jim žena rozkazovala a dokonce rádi i nakopat do koulí. Dělala jsem si z nich poslušné pejsky, kteří lízali podlahu jen proto, abych jim dala přičichnout. Samozřejmě přes telefon, i když jsem si někdy říkala, že by to nebylo špatné ani v reálu, protože bych měla pokaždé dokonale uklizený byt.
Další skupinou byli muži, kteří naopak toužili po tom, aby mohli ponižovat ženu. Buď šlo o typy, které se na žádnou pořádnou ženskou nezmůžou, a jejich sebevědomí bylo na nule, nebo měli manželku, ke které si něco podobného nemhli dovolit. Pokud jim to prospělo v manželském přístavu, tak fajn, měla jsem ale pocit, že si většina těch chlapů doma moc sexu neužije.
Většina volajících chlapů byla ženatá. Jejich čas hovorů byl odpoledne, když manželka ještě nebyla doma z práce, nebo šla nakoupit. Než se z nákupu vrátila, už byl manžílek odbavený a mohl se v klidu věnovat rodině a nezbedným dětem. Někdo to dokonce stihl ještě během pracovní doby (počkej, někam si zalezu, slyšela jsem často).
Určitě se mi nedivíte, že už tolik mužům nevěřím. I když staví na odiv, že chtějí pořádnou ženskou, která bude pečovat o domácnost a společné děti, vcelku je to úplně jinak. Chtějí hlavně do postele děvku, která bude vzdychat až k sousedům a nebude v té posteli potichu. Takže, milé dámy, chcete-li si chlapa udržet, buďte trochu vulgární a nezapomínejte, že pokud vám to nebude fungovat v posteli, nebude to fungovat nikde. Věřte mi, protože vím, o čem mluvím. Jen žen to (na rozdíl od mužů) někdy nechtějí poslouchat.