Vaše erotické příběhy - Navždy můj

Toho dne se pohupovaly koruny stromů v pravidelném rytmu jako milenci při první noci. Podzimní vítr svlékal větve s nebývalou silou a na zem dopadal zbytek barevného listí. "Kde jsi, skřivánku?" zašeptal kdosi, ale cizí hlas se ztrácel v poryvu větru. "Ještě jedno jaro, prosím." Obloha houstla temnými mraky, až se Měsíc schoulil do jejich náruče.

"Radime, konečně," pronesla něžně Kamila, která se třásla zimou i nedočkavostí. "Proč mě necháváš tak dlouho čekat?"

"Víš přece, že to nemám tak jednoduché jako ty," odpověděl Radim a zadíval se Kamile přímo do očí. "Už jsem ale s tebou a strašně moc tě chci."

"Ta tvoje ti nedala?" optala se ironicky Kamila a soustředěně pozorovala Radimovu bezradnost.

"Víš přece, že s ní nespím. Celých osm měsíců, co tě znám, s ní nespím."

"Tak proč s ní jsi, Radime?" ostře vyhrkla Kamila, ale vzápětí si uvědomila, že svými otázkami jenom oddaluje chvíli, na kterou se celý den těšila.

"Hlupáčku," políbil ji Radim na vlhké rty. "Pojď se už milovat a přestaň dávat otázky. Děti přece nemohou za to, že si jejich rodiče přestali rozumět. Miluji tě, Kamilo, posloucháš mě vůbec?"

"Nechci nic slyšet," vymanila se Kamila z jeho pevných paží, ale okamžitě se k němu znova přitiskla a začala si sama rozepínat dlouhý plášť. Radim už na nic nečekal, rukama vklouznul pod svetr a připravoval tělo na akt přijímání. Když odcházeli, nebylo vidět jedinou hvězdu.

-

V místnosti bylo vedro k zalknutí, ale Kamile to nevadilo. Byla ráda ve vyhřáté místnosti, když mohla za oknem pozorovat nevlídné počasí. Kapky deště bubnovaly do oponujícího skla a v úzkém prameni pokračovaly na parapet. Přemýšlela, jestli má ještě Radimovi zatelefonovat, ale nakonec si to rozmyslela. Stejně by slyšela jen kusá slova, protože před manželkou nemohl mluvit. Věděla, že se nerozvede a těšila se pouze z chvilek. "Kde jsi, skřivánku?" slyšela jí už známý hlas, který se tiše ztrácel v začínající bouři. "Ještě jedno jaro," zaprosila Kamila. "Ještě jedno, poslední." Kamila na sebe přehodila plášť a hlavu si zakryla kapucí. Věděla, kam jít a pospíchala tak, že ji to samotnou překvapilo. Bez myšlenek proběhla tři ulice, až se nakonec promočená zastavila u omšelého domu, který se pyšnil pouze jedním zvonkem. Kamila do něj zabořila prst a nesundala jej ani tehdy, když slyšela vrzající dveře a kroky, které se k ní přibližovaly.

"Kamilo?" uslyšela udivený hlas. "Co ty tady děláš?"

"Pozveš mě dál?" zašeptala Kamila pevným hlasem a konečně stáhla ruku ze zvonku. "Chci, abys mi to udělal."

"Já?" podivil se Petr. "Víš přece."

"Mlč!" zarazila ho Kamila. "Vůbec nevadí, že spolu budeme spát poprvé. Jako staří známí bychom si měli pomáhat. Neboj se, rozhodla jsem se správně."

Petr se na ni zadíval a rázně zakroutil hlavou. "Mně pomůžeš, když odsud odejdeš, Kamilo. Copak ses zbláznila?"

"Nezbláznila," odsekla Kamila stroze a shodila ze sebe šedý plášť.

"Ty jsi…"

"Ano," kývla Kamila. "Nahá a připravená. Tak už si mě vezmi, Petře, prosím," zašeptala Kamila vzrušeně a pomalu zavírala oči, aby si mohla pod víčky představovat Radimovu tvář.

-

Poslední poprašek sněhu zakrýval dvojí stopy. Stromy tu oněměle stály zahaleny bílým tajemstvím a Kamila měla sevřené pěsti ve vlněných palčácích, které poslední dny téměř nesundávala.

"Je to dlouho, co se známe," obrátila se na Radima, který jen horlivě přikyvoval.

"Já vím, Kamilko. Ale věř mi, nespím s ní."

"Vážně?" ušklíbla se Kamila. "Víš, musím ti něco říct. Teď už to vím jistě, nechala jsem si udělat testy."

"Proboha, Kamilo," zhrozil se Radim. "Snad mi nechceš říct, že jsi těhotná!"

"To víš, že ne," nasadila Kamila bezelstný, téměř dětský úsměv." Vzpomínáš na Petrův pohřeb? Mám taky AIDS, hlupáčku. Letošní jaro bude pro nás všechny poslední."

Kde jsi, skřivánku, tak prosím, zazpívej.