Vaše erotické příběhy - Andělské vědomí je nekonečné

Narodila jsem se v křesťanské rodině na Moravě, kde se pravidelně chodilo do kostela. I teď zde žiji a stále cítím onu silnou vazbu místních lidí k víře. Jako dítě jsem měla posvátnou úctu ke všemu, co bylo křesťanské a boží hněv jsem si představovala jako něco strašidelného a urputného. Jak šel čas, začala jsem poznávat vlastní cítění a vnímání.

I nadále mi zůstala láska k andělům, ale poznala jsem i jiné věci, které mohou přispět k lepšímu životu. Přesto jsem ale o nich spíše snila, než abych je prožívala naplno. Příliš jsem lpěla na vlastním životě, na tom, aby byla rodina šťastná. Můžete ale dělat cokoli, někdy vaším plánům zkříží cestu obyčejná náhoda. Nebo také to, že vás ten druhý přestane mít rád. Když si nerozumíte s mužem, končí láska, erotika, sex. Jak se ale říká, nic se v životě neděje náhodou a mě měly veškeré rizikové okamžiky něco naučit, mněla jsem pochopit svět kolem sebe.



Narodily se mi tři dcery, nejmladší ale není úplně zdravá, potřebuje mě a já ji. Jsme jako dvě propojené nádoby, jako dno a víko hrací skříňky, která navzdory nemocem vydává blahodárný zvuk ke svému okolí. Tehdy jsem si uvědomila, že vlastní život máme v rukách jen my, ale také to, že pokud v něco věříme, dovede nás to na správnou cestu. Já začala víc věřit svým andělům a dokonce jsem s nimi v tu dobu začala rozmlouvat. Ano, stejně tak, jako hovořím s květinami, mluvím i s andělskými bytostmi. Tehdy mi to dodalo obrovskou sílu a já překonala s dcerou i okamžiky, kdy jsem se cítila hodně na dně. Byla jen ona a já, ten třetí, kdo by nás měl podpořit, chyběl.

Moje cesta za štěstím nebyla nikdy jednoduchá. Ovládala jsem energie reiki, vykládala z Lenormanových karet, starala se o dceru, když ty dvě starší vylétly z hnízda a měly svoje vlastní rodiny, byla jsem vlastně pořád v jednom kole a vůbec jsem neměla čas na to, abych se zastavila. Víte, když děláte mnoho věcí najednou, může se vám někdy stát, že přehlédnete varovné signály těla. Nebylo mi moc dobře a zvýšenou únavu jsem přikládala vyčerpání, které se mělo po tak „rychlém“ životě zákonitě dostavit. Ráno jsem se cítila malátná, nechtělo se mi vstávat a přestávala jsem mít radost i z obyčejného jídla. Energii jsem dávala, ale žádnou jsem nezískávala, což byla přímo katastrofální chybou. V hlavě se mi honil kolotoč myšlenek, abych všechno stihla, na sebe jsem neměla čas. A tehdy moje srdce řeklo: „Dost!“ Následoval kolaps a jízda sanitkou do nemocnice, kterou si ale moc nepamatuji. Všechno to bylo jako jeden zlý a ošklivý sen.

Když jsem otevřela oči, neměla jsem vůbec žádnou sílu. Prakticky jsem neměla nic, jen z kapačky odkapávala do mé žíly tekutina, která mi měla vrátit jiskru do života. „Ale na jak dlouho?“ Ptala jsem se nahlas sama sebe a najednou jsem viděla v koutě pokoje světlo, které v sobě mělo andělskou zář a jas. Cítila jsem, že je to světlo mého života, kterou mi přišel můj anděl nabít. Zeptala jsem se ho, jestli mi dovolí tu ještě být a on mi na to odpověděl, že ano, že moje cesta na pozemském poli ještě neskončila a mám tu ještě co dělat. Byla jsem ráda. Ani nevíte, jak je člověk rád, když slyší, že smrt ještě nepřichází. Chtěla jsem zase vidět dcery, podívat se do očí rodičům, chtěla jsem prostě zase znovu začít žít svůj obyčejný, ale přesto tak krásný život.

Když jsem se vrátila domů, byla jsem jiná. Ještě víc jsem tíhla k andělské energii a figurkami andělů se zaplňoval můj byt, začala jsem je i dávat jako dárky svým přátelům k různým výročím. A co víc – začala jsem jim věřit. Prošla jsem andělským zasvěcením, které mě připojilo k mému vlastnímu andělskému průvodci a přeneslo mě blíže k andělským sférám. To urychlilo i mé léčitelské schopnosti. Andělští mistři mi pomáhají při mém léčení, v pracovní oblasti, ale i v životě jako takovém. Andělé jsou vždy připraveni nám pomoci, respektují však jeden ze základních vesmírných zákonů: svobodnou vůli. Proto si o jejich pomoc musíme říct, požádat je. Během reiki léčení s pomocí andělů změní naše aura vibrace, pozvedne nás, naladí a spojí s paprsky andělů. A právě andělé potom mohou přenést léčivé energie do oblastí, o které žádáme. Já jsem se naučila i meditovat. A sama jsem se naučila občas zastavit a pohlédnout na svůj život andělskýma očima. Kdo jiný by totiž měl vědět, co je pro nás nejlepší, než ti, kteří nad námi dnes a denně bdí? Jako dovršení všeho hezkého se mojí starší dceři narodilo dítě, náš pokračovatel rodu. Věřím v anděly, jejich sílu i v to, že ten malý andílek bude mít i andělskou duši a já třeba ještě někdy potkám lásku, pro kterou bude mít smysl žít. Věřím v to, že kdo se alespoň na chvíli nezastaví, může o svou duši přijít. A my se přece nejmenujeme Faust, abychom ji dávali zcela dobrovolně a bez toho, abychom o ni bojovali.