Sednete si, chcete relaxovat a ejhle: zprávy začínají tím, kdo koho kde zamordoval, kolik obětí zabili teroristé, jak krachuje jedna banka za druhou, klesají akcie, pět let týraná žena vypráví o svém utrpení, vidíte požár, jak ničí několik hektarů lesa, a aby toho nebylo málo, v počasí nám sdělí, že bude mlha, déšť se sněhem a třetí rizikový stupeň pro kardiaky.
Po zprávách běží tolik očekávaný seriál, ovšem ani při něm to nebudete mít s emocemi jednoduché. Hlavní hrdinové jdou od jednoho neštěstí ke druhému, krachují jim vztahy, podvádí každý každého a to všechno je prošpikováno nekonečnou reklamou, která je pořád stejná. Už víte v jakém prášku prát, jaké pojištění si sjednat, že jen dobrá máma je ta nejlepší a co (bohužel ne kdo) uvaří za vás.
Po seriálu přichází většinou na řadu nezjistitelné cosi, co má vyplnit dobu do dvaadvacáté hodiny. V tento čas si můžete nasypat bramborové lupínky, samozřejmě ty, na které šla reklama. Přichází dvaadvacátá hodina, čas na krváky a sexuální scenérie.
Z počátku se ve filmu zničí pro efekt a chtivé divácké oko několik aut a pět vražd je jen malá třešnička na dortu. Ta větší přijde se sexuální scénou, kdy vám začne vrtat hlavou, proč se také nemilujete na kuchyňské lince a nemáte na ní tři orgasmy. V slastném přemýšlení o tom, co by mohlo být, většinou usnete. Pokud film vydržíte sledovat až do konce, usne pro změnu partner a tak pořád dokola.
Další den vás mrzí, že jste si s nikým nepopovídali, atd., atd., atd. A přitom je na tuto problematiku obyčejný recept. Dívejte se společně na televizi jen v určené dny v týdnu, ty ostatní tento moderní přístroj ignorujte. Čas, který tímto způsobem vyšetříte, věnujte jeden druhému. A může to být třeba na kuchyňské lince nebo ve vaně plné nadýchané pěny.
Jen ten televizor neměňte za počítač či chytrý televizor, to by totiž nedopadlo o mnoho lépe. A když se budete cítit sami a nebude nikdo, s kým byste například rozebrali svůj problém, zavolejte našim věštcům. Ti už se o to, abyste si měli s kým povídat, bez problémů postarají.