Mnozí tím jsou zaskočeni, protože například princ, který vás dokázal hodiny líbat, se změní v urážlivého jedince, na kterého se bojíte promluvit, natož ho políbit. Zrovna tak žena, která překypovala optimismem, se může změnit v uzlíček nervů, který má do sebejisté osobnosti hodně daleko.
Lidé na počátku vztahu také dokáží naslibovat hory doly, mnohdy si ani neuvědomují, o čem mluví. Je ale pravda, že jinak by bylo ve vztahu dost ticho, takže podobné proslovy by měl každý brát jen jako proud řeči, která nemá pro budoucnost vztahu žádný význam.
Zvláště mladší lidé se teprve učí komunikovat, takže spíše zkoušejí, kam se různými proslovy dostanou. Pokud vás někdo bude dobývat, budou k vám i milá slůvka putovat jako na běžícím pásu. Než se ale vytvoří tzv. „jistota“, že toho druhého opravdu chceme a myslíme si, že bychom s ním mohli i žít, uteče v proudu řeči ještě spousta slovíček do prázdna. I tak ale musíme počítat s tím, že se bude partner dál měnit. Jakmile totiž získá jistotu, přestane se ve většině případů zabývat tím, co chcete vy, ale do popředí zájmu se dostane on sám.
Mohl vám nosit květiny, zahrnovat vás dárky a láskou, mohla vám hodiny naslouchat, být vílou vaší duše, ale najednou přišla jistota a s ní i jisté ochlazení. Některým připadá, že s nimi jejich partner nebo partnerka začnou zacházet jako s onucí, kusem hadru na vytírání. Nějak totiž zpychnou nad tím, že mají vztah, že jsou zadaní, udaní, říkejte tomu prostě tak, jak chcete. V takovém případě by měl druhý partner ubrat z vlastní iniciativy a zamyslet se i sám nad sebou. Možná partnerovi přestal dávat prostor, možná by měl ale zjistit, že člověk není věc a musí o vás bojovat neustále.
Pokud svoje pocity nedáte najevo, budete už navždycky stát v ústraní a váš vztah se nakonec rozpadne. Vždyť domeček z karet, který drží jenom na prvním dobrém slovu, žádnou základnu pro budoucnost neudělá.