Láme se únor s březnem, ale přišly docela silné mrazy. Podle toho také vypadá obloha – vymeteno, bez mráčku, sluníčko svítí. To má hned člověk jinou náladu, že? A je tu první příležitost poděkovat. Východ slunce bereme jako samozřejmost a to, že ho můžeme vidět, bereme stejně tak. Ale kdo vám zaručí ve chvíli, kdy jdete spát, že se ráno probudíte? A je tu další příležitost vyslovit slovo díků. Jak je nádherné probudit se do nádherného rána a moci se na to dívat.
V Americe mají svátek, kterému se říká Den díkůvzdání. Možná, když se zamyslíme, tak přijdeme na to, že takový svátek by měl být každý den. Protože každý den je zač poděkovat. Dostali jsme jako lidé obrovské bohatství a vůbec si to neuvědomujeme. Mnohé bereme tak automaticky. Dostali jsme velké dary a není jich málo. Život, umění myslet, mluvit, rodinu, možnosti, přátele. Ale co tu bylo dříve než lidé, to je nádherná příroda, její zázraky a taje a obrovskou náruč, do které patří i člověk.
Je třeba děkovat. Za to, co jste prožili, protože vám to odhaluje vlastní chyby a nedostatky, ze kterých se můžete učit. Poděkujte za současnost. Za to, že prožíváte chvíle, jejichž jste účastníkem. Zpomalte a vnímejte, co se děje nejen kolem vás, ale především ve vašem nitru. Že můžete vidět všechny ty zázraky života, a to především svého.
Za několik dní přijde jaro. Jaro, které znamená nový život. Vše se probudí a pomaličku nastoupí nové tempo. Další zázrak, jehož můžeme být účastni. Možná najednou nebudeme stíhat sledovat všechny ty zázraky, které budou probíhat. Podílejme se na denních zázracích na Zemi a na zázracích vlastního života.
Vnímáte to stejně? Tak poděkujte. Vždy najdete důvod, abyste to mohli učinit.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!