„Já to tak prostě mám, já to tak potřebuju…“… stála věta v e-mailu. Proč to ta žena napsala? Řeší situaci, kterou by ráda změnila a zároveň zdůvodňuje, že má nabitý diář na skoro dva měsíce dopředu. Prý se někdy potom ozve. Zamýšlím se, proč mají lidé potřebu komukoliv vysvětlovat, že to takhle potřebují. Všichni si v určitém momentu uvědomí, že to někdy sami dělali. Dá to velkou práci se to odnaučit. Nakonec zjistíte, dovolíte-li si to, že vlastně nemusíme vůbec nic. Můžeme dělat jen to, co sami chceme a už vůbec se nemusíme nikomu zdůvodňovat, proč něco nějak děláme.
Proč se lidé neustále vystavují tlaku jakékoliv činnosti? Totiž v momentě, kdy můžete jen tak sedět a nic nedělat, popřemýšlet nad „nesmrtelností chrousta“ a vypnout svou mysl, zjistíte, že se odněkud vynořil neklid a nervozita. Ale kde se vzaly? Z čeho pramení? Přijde náhlé uvědomění, že přicházejí myšlenky na sebe sama. A okamžitě přijde jiná myšlenka. Že vlastně na sebe myslet a o sobě přemýšlet vůbec nechceme. Buďto máme pocit, že je to zbytečné nebo je nám to nepříjemné. A to bývá ve většině případů. Vrací se nám vzpomínky, které jsou velmi často negativní, myslíme na problematické situace současného života, hlodají pochybnosti, vzpomínky, které vyvolávají negativní emoce atd. A nejlepší způsob, abychom nemysleli, je zaměstnat se. Tudíž jakákoliv aktivita.
Ale nyní si představte, že je tu řešení! Nemusíte se vracet k tomu, že dnes již spolehlivě víme, že myšlenkami můžeme ovlivnit své životy. Je zřejmé, že negativními myšlenkami vytvoříme život plný nepříjemností, problémů a konfliktů. Většina technik osobního rozvoje, které vycházejí z osobních zkušeností jejich autorů, hovoří o tom, že veškeré vnímání vlastní osoby jsou utopeny v nekonečných aktivitách. Pro samé aktivity zapomínáme vnímat, cítit, abychom necítili ty emoce, které nás mohou přivést k odpovědím, které hledáme. Buďme tady a teď a vnímejme sami sebe, hledejme odpovědi na otázky, které v sobě máme a žijme své životy!