Vzbudila se uprostřed noci a nějaká zvláštní síla ji táhla ven. Vyšla v noční košili, přes sebe si přehodila jen teplou deku, aby jí nebyla zima. Kolem tmavomodrá tma, která by se dala krájet. Neměla strach, což bylo obdivuhodné. Cítila, že se rozhodla dobře.
Loučení s temnotou
Cesta byla klikatá, působila začarovaně. Nejprve šla po široké rozpraskané silnici, nikde nikdo, ani žádné zvuky nebyly slyšet, což působilo až děsivě. Přesto důvěřovala své síle a šla dál. Někde uvnitř věděla, že na ni už temnota nemůže. Čekaly ji ale ještě překážky, které musela překonat. Naštěstí po chvilce vysvitl měsíc, byl velmi silný úplněk v Rybách.
Překvapení
Najednou na silnici uviděla neznámý předmět. Došla až k němu, sebrala ho a snažila se jej v měsíčním světle prohlédnout. Rozeznala krásný amulet, který v sobě ukrýval velmi malou mapu. Musela zaostřit, aby vůbec rozeznala malé čárky a názvy, šipky a nápovědy. Chvílemi si nebyla jistá, jestli vidí dobře, ale nakonec v sobě našla důvěru. Amulet si pověsila na krk a občas jej chytla nebo se podívala, jestli jde dobrým směrem. Poděkovala Měsíci, nebi i Zemi.
Vnitřní síla
Šla dál i přes únavu. Občas se zhluboka nadechla, protáhla vyčerpané tělo, ale nemyslela ani na hlad a žízeň, když tu najednou zahlédla další cestu. Poblíž viděla starý pařez, rozhodla se na chvíli posadit. Zjistila, že uvnitř pařezu je otvor, který zadržuje vodu. Napila se z té malé studánky, osvěžila se a vyrazila dál. Věděla, že nad ní bdí ochrana. S pokorou pokračovala ve své cestě, i když někdy měla pocit, že by ji nejraději vzdala. Vždy ale za svou vnitřní sílu získala odměnu, která ji velmi podpořila.
Vítání světla
Byla už hodně utrmácená, bolesti cítila po celém těle, začala pochybovat o tom, že by mohla tak dlouhou cestu zvládnout. Po chvíli ale potkala třetí znamení – u cesty ležel malý balíček. Ostýchavě se k němu přiblížila, rozpletla jej a v měsíčním světle rozpoznala krásné červené šaty. Svlékla noční košili a oblékla si nový oděv, který jí padl úplně přesně – jaký skvělý pocit to byl! Cítila se najednou jako zralá žena, hodna sebeúcty a lásky. Deku ani nepotřebovala, hřál ji příjemný pocit návratnosti vydané energie. Košili a deku vzala s sebou. Přesvědčila se, že amulet ukazuje správnou cestu, pokračovala dál a najednou...
Jaro
Uviděla v dáli malé mihotavé světlo. Z nebe na ni zhlížel Měsíc, mraky se kolem míhaly pomalu a trpělivě. Najednou rozeznávala více barev, noc už nebyla jen tmavě modrá a černá. Viděla šedou, temně zelenou, vínovou a starorůžovou barvu okolní přírody. Pochopila, že se na její cestě objevuje stále více světla, které dává odstínům novou podobu. Uvědomila si, že prošla temnou nocí zimy, a čeká ji odměna a nová síla. Za několik dlouhých okamžiků se rozednilo, slunce vysvitlo na obzor, pozdravilo ji a s jarem jí přineslo nové začátky, prospěšné změny, silné zdraví a lásku. Lásku k sobě, druhým lidem, zvířatům a okolní přírodě, které slíbila, že ji bude ochraňovat.