Jsou tady malé Vánoce, i tak se dá vnímat podvečer, kdy děti Mikuláši vypráví příběhy, básničky nebo zpívají písničky. Nejedno dítě nese trauma zážitku ze setkání s čertem, jiné zase touží býti andělem. Samy děti reflektují, jak moc zlobily nebo byly hodné. Dostanou nazpět to, jak se chovaly? Známe symboly a tradice tohoto svátku?
Svatý Mikuláš
Svatý Mikuláš žil zhruba ve 3. století tohoto letopočtu a byl patronem rybářů, obchodníků, právníků, lékařů, ale co je zásadní – především dětí! Byl velmi moudrý a ohromně štědrý. Byl oficiálně prohlášen za svatého, za jeho přičinění se totiž událo mnoho zázraků. Ve středověku dokonce existovaly mikulášské chlapecké hry, ze kterých se postupně vytvořily pochůzky a průvody, které známe i dnes. V doprovodu čertů a různých masek se chodívalo od domu k domu. Anděl chrání děti hodné, a ďábel hrozí zlobivým dětem, které by se mohly dostat do pekla. Je to vcelku drsný zvyk, ale není to tak i v „obyčejném“ životě? Však i dospělým se vrací to, co zaseli, jak v dobrém, tak zlém.
Symbol dobra a zla
Každý rok kolem 5. prosince podle tradice svatý Mikuláš sestupuje z nebe na zem a tam obchází příbytky v doprovodu jeho věrných. Proč ale nechodí na svůj svátek, na svatého Mikuláše, což je 6. prosince? Dříve totiž byl pro naše předky začátek dne tehdy, když se setmělo a začala noc předchozího dne. Proto se svátek slaví už 5. prosince navečer. Západ slunce tak značí začátek následujícího dne.
Zlobivé děti dostávají bramboru nebo uhlí, ty hodné zase ovoce, ořechy a sladkosti. Rodiče si občas rádi zahrají, nebo přizvou své známé, aby navštívili jejich děti. Co myslíte, bylo by vtipné, kdyby se takový „soud“ dobra a zla udál i nám dospělým? Občas totiž poučujeme děti v tom, v čem bychom se my sami měli zlepšit. Třeba bychom si uvědomili, jak se někdy chováme, a svět by byl náhle hezčím místem…