Tradice vyhledávání kultických míst k
prorockému a léčivému snění sahá přinejmenším do doby starých Řeků a Egypťanů a
je uváděna také u Keltů. Dodnes se pak dochovala v některých indických chrámech
a u amazonských kmenů.
I v dnešním světě probíhaly pokusy tzv.
„snové práce“ na starověkých stanovištích, kde byl tento program vytvořen jako
organizovaná a kontrolovaná moderní verze takovýchto starověkých praktik
chrámového „spánku“.
Na výběru zvláštních míst se pracovalo s
mnoha dobrovolníky okultisty, vždy pod vedením odborného psychologa, který vedl
analýzu obsahu snů. Dobrovolníci - „snivci“ byli pečlivě vybíráni, tak aby se
navzájem neznali, pocházeli z různých zemí, prostředí a pokrývali široké věkové
spektrum.
V typickém snovém „sezení“ přímo na místě se
pokusná osoba uložila ke spánku na celou noc a hlídal ji minimálně vždy jeden
asistent.
Snový spánek se projevuje rychlými pohyby
zavřených očí (stadium spánku REM). Jakmile tuto fázi spánku asistent
zpozoroval, osobu probudil a její vzpomínku zaznamenal na diktafon. Tyto
nahrávky byly později zapsány a pro kontrolu konfrontovány se sny, které měl
dobrovolník doma. Analyticky byly hlavní fáze těchto snových sezení podrobně
zkoumány světovými odborníky, jejichž zdlouhavé a náročné vyhodnocování stále ještě
v současné době není u konce. K dispozici však jsou již předběžné výsledky :
Disponují kultovní místa
druhově specifickými „paměťovými poli“ podle teorie Dr. Ruperta Sheldraka o
morfické rezonanci jimiž je osoba, resp. Každý individuální organismus
in