S písemnými stopami
spojenými s taroty se setkáváme už v Egyptě, kde použití symbolů tvořilo
organickou součást zasvěcovacích rituálů. Starověký svět si taroty velmi ctil,
ve středověku – paralelně s šířením křesťanstva – jejich popularita a
oblíbenost neobyčejně rychle opadla. A magie a taroty jsou od sebe v podstatě
neoddělitelné, papežská stráž posílala uživatele tarotů na smrt, neboť je
považovali za čaroděje nebo bosorky, tedy v duchu doby za kacíře, které je
nutno pronásledovat.
Pronásledování
pominulo až v 17. století a od té doby taroty znovu nabyly svou ztracenou
popularitu. Jejich systém symbolů – navzdory tomu, že styl se poněkud změnil –
je od samých počátků totožný. Symboly jsou pravěkou manifestací lidského ducha
a lidské psychiky a jsou – tak jako samo univerzum – od pravěkých časů
konstantní, stálé.
22 karet Velké
arkány symbolizuje vývoj člověka a jeho spirituální životní cestu, zatím co
Malá arkána (56 karet) obohacuje obraz dalšími podrobnostmi, dělí je na čtyři
základní živly, na zem, vodu, vzduch a oheň. Karty vytvářejí ve své jednotě
obrovský kruh jakoby kopie mystéria celistvosti a jedinečnosti.
Pravěké symboly
karet ukazují už započatou cestu nebo cestu, na kterou se vydáváme, ukazují, co
jsme schopni vykonat. Nemusíme si bezpodmínečně vybrat některou z těchto cest,
ale možnost výběru je v každém případě dána.
Nezasvěcení
považují taroty za věštecké karty. Taroty však především ukazují směr: jsou
systémem symbolů, který napomáhá řídit vývoj našeho osudu a který se v rukou
zasvěcených mění na pomocnou mapu. Právo rozhodování však karty ponechávají
pouze nám!