Setkání nebylo plánované, bylo spontánní, domluveno během jednoho dne. Ty, které se ještě neznaly, se seznámily, jinak panovala výborná nálada, příjemná a ničím nerušená atmosféra. Najednou to vypadalo, že se všechny vzájemně znají alespoň sto let a stále si mají co říci, nacházejí témata rozhovorů, obohacují jedna druhou. Hovor probíhal u dobrého jídla, lehké víno osvěžilo hrdla a tak se povídalo o všem, co zrovna kterou napadlo.
Znají se, opravdu se znají, a podle toho se také odvíjí hovor. Všechny se cítí velmi dobře na místě, kde právě jsou. Nakonec… v lese, kde je velmi blízko voda, kolem dokola luka, pastviny, na kterých jsou vidět malé bílé tečky, jejichž bečení se line krajinou. Občas zahouká vlak nebo po silnici projede auto či motorka. Přesto to nejsou rušivé elementy, zvuky se ztrácejí v té netušené pohodě.
Jejich soustředění se na ženský kruh, který se v tomto místě utvořil, se najednou začalo zhmotňovat. Nejenže se ženy cítily stále lépe, začaly si uvědomovat, kde je jejich síla a kde naopak slabá stránka, ale změnila se atmosféra. Vzduch jakoby zdůraznil zvuky přírody, vzduch začal být průzračnější, oheň jasnější. Tráva byla zelenější, květy hortenzie vypadaly jako právě rozkvetlé a přibarvené štětcem malíře. Sukulenty ve skalce dostaly ostřejší obrysy a na borovici byly vidět jednotlivé jehlice.
Co se to najednou stalo? Možná si to hned neuvědomovaly, ale hned druhý den bylo všem naprosto jasné, že se jejich energie spojily a vytvořily místo, které díky nim nesmírně ožilo. A co je na tom nejúžasnější, že ta energie v tom místě zůstala. Jedna z žen má obrovskou výsadu si tyto energie užívat každý další den. Je za to vděčná a mám vyřídit, že se těší na další setkání a doporučuje taková setkání nejen dalším ženám, ale lidem vůbec.