„Vypij to,“ poručil Jarkovi místní šaman a dal mu do ruky silně páchnoucí tinkturu. Jarek se naučil neodmítat, protože poslušnost byla základním předpokladem ke vzájemnému soužití. Nadechl se a vypil všechno až do dna. Během chvíle se mu zatočila hlava a dostal halucinace. Zdálo se mu, že bloudí po nekonečné planině. Když opět nabýval vědomí, nebylo už po bolestech hlavy ani památky. Šaman ho poplácal po rameni a popřál mu, aby napsal ještě desítky knih o Africe. Omlouval se, že sám číst neumí, ale určitě se o jeho knihách dozví. Jarek během měsíce knihu opravdu dopsal a začal plánovat svůj návrat do Evropy. Pořád si ale uvědomoval, že mu chybí jedna důležitá stať.
„Co to bylo za lék?“ zeptal se konečně šamana, který neměl daleko k úsměvu.
„Výtažek z konopí a našich bylin,“ odpověděl vstřícně. „Ten dokáže zpomalit růst nádoru, ale nedokáže jej z těla dostat pryč. K tomu je zapotřebí i mého zaříkávání a tvojí vůle,“ prozradil.
Jarek poděkoval a slíbil, že se sem ještě jednou vrátí. V Berlínské nemocnici se hned po návratu podrobil celkovému vyšetření. Lékaři zjistili, že po zhoubném nádoru nemá v hlavě ani památky. Dlouhé dva roky se Jarek věnoval svojí práci, ale na africký kmen a šamana nikdy nezapomněl. Sbalil konečně to nejnutnější a ještě se svým přítelem se vypravil na cestu.
„Nemohu si pomoci,“ kroutil hlavou Jarek. „Tady přece stály chatrče…“
Přítel se na něj podíval a prohlížel si neporušenou přírodu. Jarek odcházel s nepořízenou, přestože dobře věděl, že kdysi nešlo o sen, ale o skutečnost. Přítel vzal batoh a otočil se směrem, odkud se ozývalo hejno afrických ptáků. Právě vzlétlo a pod ním zůstalo obrovské konopné pole.