Tento „svátek“ není nikde uzákoněný a přesto je tolik populární. Největší legrace na něm je to, že na něj mnozí zapomínají a pak se nechají nachytat. Kde vznikla tradice apríla? Vypadá to, že Evropa si ho oblíbila někdy ve středověkém 16. století, avšak je na světě země, kde má tento vtipný den tradici dalece starší.
Datuje se až do roku 536 před naším letopočtem, situován je do Íránu a autorství je přiznáno mýtickému králi Jašmídovi. I když se jedná o svátek oslavy jara a přátelství, jeho nedílnou součástí jsou právě tzv. kanadské žertíky. Oslava připadá na 13. den prvního měsíce nového roku a tím je právě v gregoriánském kalendáři 1. duben.
Evropa obecně přijala, že tradice apríla pochází z Anglie. Ve 14. století pan Chaucer napsal Povídky Canterbuské, v nichž je příběh o lišce a kohoutovi. Příběh byl datován na 32. den od března, ale protože jej nekonkretizoval, lidé si jej vyložili jako 1. duben. A u něho již zůstalo. I v Anglii je tento den v každém případě oslavou radosti z příchodu jara a tepla.
Ani Češi nezůstali pozadu. Nejstarší zmínka, podotýkám písemná, je z roku 1690. Údajně se stalo zvykem tropit si žerty z ostatních právě 1. dubna již o století dříve. Velmi častým jevem bylo, kdy byli známí či příbuzní požádáni o nákup čehosi neexistujícího. Navíc se vždy jednalo o naprostou hloupost. No, řekněte… bublinka do vodováhy nebo mezery do žebříku? Určitě se na závěr zasmějí úplně všichni.
Důvodem bylo oživit veselím nový život. Když paní Zima předala svou vládu Jaru, lidé se chtěli více bavit, smát. A proto si začali dělat z druhých legraci. To, že si můžete stejně z někoho udělat „apríl“ i 30. dubna si asi nikde nepřečtete, ale můžete. Nicméně v mnohých zemích se tato tradice neudržuje. Takže pokud jste nestihli minulý týden, tak si udělejte poznámku na 30. dubna. I v tento den je totiž „apríl“ povolen.