Večery byly dlouhé, protože na dovolené se většinou žije i bohatým nočním životem. Tahle paní ve středním věku byla v tu pozdní hodinu pěkně pod parou a bylo na ní vidět, že o sobě moc neví. Když jí odmítli nalít i v baru, bylo jasné, že má dost. Jakýsi místní floutek, který po ní vyjel s vidinou snadné kořisti, mi vysvětloval, že jí koupil pouze jednu skleničku. Ale mně bylo jasné, o co jde. Snažila jsem se s ní navázat konverzaci a probrat ji k vědomí.
,,Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se jí a chtěla jí pomoci, aby se dostala v pořádku na pokoj.
,,Maruška,“ odpověděla a hleděla dál rezignovaně před sebe.
,,Kde jsi ubytovaná?“ byla moje další otázka. Odpovědí mi bylo ale jen pokrčení ramen.
,,Čím si přijela, autobusem?“ Pokračovala jsem dál, ale odpovědí mi bylo další přikývnutí. Kývla i na vlak, takže jsem zjistila, že tudy cesta nevede. Muž, který ji opil, seděl oněmněle vedle nás. Přišla jsem na nápad, že by jí mohlo pomoci velké kafe.
,,Maruško, dáš si kávu?“ zeptala jsem se, a aniž bych čekala na odpověď, šla jsem ji objednat. Ona začala konečně reagovat a kávu vehementně odmítla. Nakonec se mi ale do ní podařilo nalít trojitou dávku, avšak přesto nejevila ochotu sdělit, kam ji bude třeba uložit. Najednou jí zajiskřilo v očích a ukázala na vedle sedícího muže.
,,Ať ukáže, že je chlap!“ pronesla do ticha a my jsme ji s úžasem pozorovali. ,,Až to dokáže, tak půjdu domů.“ Muž se neohrabaně postavil a dal jí pusu. Maruška si dupla nohou a hlasitě pronesla, že mužství se dokazuje jiným způsobem a že to chce hned teď.
Nevím jak to tehdy s těma dvěma dopadlo, protože jsem se raději zvedla a odešla.
Noc byla horká a dlouhá. Hladila jsem v posteli svoje opálené tělo. Řekla jsem si, že se budu muset také po nějakém muži porozhlédnout.
Ráno mě probudilo bušení na pokoj. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že mám ovšem ještě dostatek času. Nicméně bušení neustávalo a mě nezbylo nic jiného, než přes sebe hodit župan a otevřít. Úplně cizí mladík, stojící za dveřmi, mě prosil abych mu anglicky napsala, jak má požádat o prášky na nachlazení. Snad proto, že mě tak brutálně vzbudil, mě přivedl k okamžitému nápadu. A tak na lístek jsem mu napsala: Mám tři varlata. On poděkoval a s ujištěním, že jeho cesta okamžitě povede do lékárny, se vzdálil. Když odešel, dost jsem se tomu smála, ale potom se mi ho najednou zželelo. Umyla jsem se, oblékla, nalíčila, nasedla na motorku a pro zmíněné léky jsem do nedaléké lékarny zajela.
,,Vy jste to asi špatně napsala,“ upozorňoval mě potom ten mladík a ukazoval na lístek. Ta paní v lékárně si mě prohlížela od hlavy až k patě, jenom kroutila hlavou a neprodala mi nic.“
Co jsem mu na lístek napsala, to jsem mu neprozradila, ale prášky jsem mu věnovala s tím, že i já se občas s anglickými výrazy spletu. Slovo dalo slovo a po mojí konzultační hodině s klienty jsme se šli opalovat na pláž společně. Ten mladý muž se jmenoval Mirek a byl na dovolené ještě se svým kamarádem. Ovšem nepatřili k mojí klientele. Kamarád se jmenoval Zdeněk a protože byl o něco starší než Mirek, měl i jiný styl namlouvání. Ten jeho spočíval v tom, že za mnou plaval v moři a když mě dohonil, osahával mi jako náhodou prsa a zadek. Mirek se tvářil, že nic nevidí a dál pozoroval vlnící se mořskou hladinu. Už dost vzrušená jsem vyšla na břeh a Zdeněk za mnou. Lehla jsem si na deku a vstřebávala do sebe slunce a pohledy obou mužů. Věděla jsem o jednom místě opodál, kde nás nikdo nebude rušit a my si tam budeme moci v klidu užívat. Vzala jsem deku a vybídla oba dva, aby šli za mnou. Ani se moc nerozpakovali. Při odchodu jsem musela konstatovat, že Mirek se nějak rychle ze svého nachlazení vyléčil.
Druhý den jsem na pláži potkala Marušku. Zářila spokojeností a zpočátku mě hned nepoznala. Potom se ale zamyslela a vzápětí rozesmála.
,,Že vy jste ta dobrá duše, co mně místo sexu chtěla nabídnout spánek.“ Přitakala jsem a přisedla si k ní. Jen co jsme si začaly povídat, našly jsme k sobě přátelský vztah. A proč by také ne, vždyť ženy vždycky hledají společně muže.